Bezděz, Ralsko

Při dnešní cestě za krásami naší země se nezastavíme na Mácháči, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rozumíme tomu, že drtivá většina čechů zde tráví, nebo alespoň jednou dovolenou trávila. K nim patří i má milovaná manželka, já však nikoliv a pokaždé, když mne taková myšlenka o dovolené napadla, vybavily se my dvě další. Jednak mi každý říkával "je tam draho" a já přemýšlel za co? Za český rybník? A pak druhak, nikdy mne nelákala dovolená typu "v neděli odjezd, od pondělí dva týdny ležing na pláži a hurá domů". Takže ne.

Naopak pěkný výšlap na Bezděz. To je dovča, jak má být. Ale může být i jednodenní výlet, proti tomu nic. A že výšlap na hrad je opravdu pěkný, o tom žádná. Dal nám pořádně zabrat, stejně jako všem dalším. Rodiče kočárky zahazují už dole a nedivíme se. Cesta pro kočárky fakt není a i kdyby byla, tenhle kopec nechcete tlačit kočárek samotný, natož pak ještě s potomkem. Hrad je zpoplatněn nějakou tou pětkou a projít se dá i bez průvodce. Jde o dost zachovalý hrad, především díky tomu, že nebyl nikdy kupodivu přestavěn. Postaven byl na popud Přemysla II., který se ale dostavby nedožil. Projít se dají všechny místnosti, i když jich není mnoho. Pokud se sem vyškrábete jako my, bude tahákem věž. Další výstup? Jo jo a ne jednoduchý, ale když už jsme tady? Někomu tady došlo, jak sem dav turistů vyšplhá s jazykem na vestě a proto u vstupu je velmi příjemné občerstvení, můžete si zde zakoupit i suvenýr, tady ovšem pozor. Cena je dvojnásobná oproti infocentru dole v obci. Vidíme a dozvídáme se dost zajímavého, například 7 rytířských ctností: jízda na koni, plavání, střelba z luku, zápas, lov se sokoly, hra v šachy a skládání veršů. No tak tedy dobrá, nebudu hned tak rytířem, potřebuji chytit a ochočit sokola. Zajímavostí je na hradě však mnohem více, tak teď na Bezděz. A jestli někdo neví, mezi Mladou Boleslaví a Českou Lípou nelze přehlédnout.

Za historií nedávnou a přitom podobnými troskami, míříme do nedalekého Ralska. Pravý název zní Ralsko – Hradčany. Jak vznešeně to zní, Hradčany. Hned se evokují myšlenky na městskou část v Praze, ale tady je to úplně jinak. Dnes jde o jednu z vyloučených lokalit a někteří ji mají spojenou s akcemi, jež se zde na bývalém vojenském letišti konají. Srazy veteránů, autobusů značky Škoda a další a další a já na tuhle oblast vlastně narazil náhodou. Ano, asi jako většina jsme měli zafixováno, že Ralsko, rovná se vojenský prostor. No jo, jenže dnes již bývalý a veřejnosti přístupný, i když s velkým ale. Městečko bylo původně vybudováno pro vojáky, zejména pak ty, jež nás v 68 přijeli osvobozovat a s touto bohulibou činností nepřestali do devadesátých let, než národ dostal konečně odvahu a sílu tu pakáž vyhnat tam, odkud přišla. To jak po dalších 30-ti letech jim zase pomáháme a lezeme do …, to tady rozebírat nebudeme. Na vlastní oči máme možnost spatřit, jak vypadají obytné domy poté, co je tihle okupanti opustili, jak nenechali nic, ale nic, co by nemuseli a to malinkato rozkradli ti, co se důmyslně přizpůsobili našemu sociálnímu systému a nepatrnou část zde obývají. Bytovky, jež pohlcuje příroda, nahánějí i za denního světla husí kůži, ne vůbec dobrý pocit a možná i strach. Nebýt pralesa, jež zde vyrůstá, jakoby ta "zvířata" odešla včera. V bezprostřední blízkosti vojenský prostor, dnes již v majetku Libereckého kraje, který prostřednictvím informačních tabulí dává na vědomí, že prostor je veřejně přístupný, leč se nedoporučuje chodit mimo vyznačené a zpevněné cesty, nedoporučuje se zde z možné kontaminace nic sbírat a veškeré případně nalezené předměty je potřeba hlásit. No, v kontextu s pořádáním akcí, o nichž byla řeč, paráda. Panelové cesty, na nichž je patrný posun tanků, koleje vedoucí dnes od nikud nikam, obrovské přistávací plochy uprostřed lesů, zbytky strážných domků, muničáků a kdoví, čeho všeho ještě a pak myšlenky o tom, jaká zvěrstva se zde páchala těch více jak třicet let, no hnus. Pokud někdo a asi by se našlo málo těch, kteří ne, viděli obrázky Černobylu, města duchů a chtěl by to vidět na vlastní oči, nechť vyrazí sem. V menším a bez rizika ozáření, tady totiž zažijete naprosto to samé. Ani se nám nechce věřit, že taková místa jsou k vidění i u nás. 

A i proto nemá smysl sedět doma, ale naopak jít ven.