Bystřice nad Pernštejnem

Vítejte a pojďte s námi na hranici Vysočiny a Jihomoravského kraje, do míst, která si naši pozornost rozhodně zaslouží. A ačkoliv půjde o místa zajímavá a s bohatou historií, davy turistů tu nečekejme.

Bystřice nad Pernštejnem. Už už jsme na Moravě, alespoň k ní zde mají lidé blíže, než k Vysočině, ke které připadli. Ale to už tak v tom našem státečku máme zařízené. Hned z počátku nám nejde přes pusu "nad Pernštejnem" a stále tam cpeme "pod Pernštejnem". Onen Pernštejn pro neznalé, je nedaleký hrad a z logiky věci... Jenže, právě onen hrad, patřící už do Jihomoravského kraje, má paradoxně nižší nadmořskou výšku, než samotné město a proto je to s tím názvem tak, jak to je. Centrum města je po velké rekonstrukci, čisté s troškou zeleně, zato dostatkem místa k odpočinku a posezení. V blízkosti jsou veřejné toalety v naprosto čistém stavu a bez poplatku, což nás velice mile překvapilo. Tohle někdo zavést u nás v Ústí, během pěti minut tam není papír a do hodiny ani toaleta sama. Dokonce by zmizela do několika dní i dlažba, jenže to je spíše debata vhodná pro politiky a jejich smýšlení. Zpět do krásné Bystřice.

Nedaleko centra je park Horníků, poměrně na malém prostoru, ovšem i zde zcela zdarma máme možnost nakouknout alespoň trošičku do tajů hornictví, včetně používané techniky. No, já bych horník býti nemohl, nebo vlastně jak pravil v Pelíškách pan Kodet: "nikdy, nebo navždy". S mou postavou bych se do mašiny napasoval a už bych v ní zůstal navždy. V průchodu mezi parkem a náměstím nás zaujala výstava maleb dětí ze zdejší ZŠ. Jako téma "čím obleču Vysočinu" nebo "naše farma-moje budoucnost" jsou s ohledem na uvedený věk až neuvěřitelné a smekáme před takovým smýšlením dětí.

Kousek dál od centra jižněji, konkrétně na Lužánkách, se nachází maxi vyžití pro rodiny s dětmi. Kromě zimního stadionu zde nacházíme pohádkovou alej i park miniatur a opět se vstupem naprosto zdarma. Miniatur je několik, zejména jde o stavby hradů, zámků a klášterů v okolí, takže například Karlštejn jako v parku Boheminium v Mariánských Lázních tady budete hledat marně. To ovšem nic nemění na bravurním a pěkném provedení těchto pidi stavbiček, jen při dešti počítejte trošičku s blátíčkem. O kousek dále podél pohádkové stezky pak lze zajít do skanzenu Horácké vesnice a pokud by pohybu bylo málo, hřiště s mnoha moderními prvky a in-line dráha nabídku doplňují.

Kousíček severně od města pak za návštěvu stojí ještě dvě krásná místa. Jedním z nich je rozhledna Karasín. Zděná rozhledna z betonových bloků a bezobslužným turniketem, kterým se za dvacku dostáváme do útrob. Otevřeno je zde denně do 21 hodin a po zdolání 128 schodů již koukáme na Bystřici nad Pernštejnem, hrad Zubštejn, Devět skal a další krásná místa. Cesta sem je poměrně dobře značena, to už se nedá říct o taháku, ke kterému s dalšími davy turistů míříme i my.

Tohle místo z Karasínské rozhledny paradoxně vidět není, přitom je téměř v sousedství. Jedná se o vodní nádrž Vír. Ta vznikla na řece Svratce za účelem regulace průtoku, kdy se uvažovalo i o sportovním vyžití. Jenže, nakonec bylo vše jinak a tak i dnes slouží především vodárenským účelům a na takovém vodním zdroji není možný ani rybolov, natož pak koupáníčko a podobně. Betonová hráz s výškou 66,2 m, korunou 9 m a délkou 390 m je třetí největší v republice. Dle počtu turistů se těší poměrně velké oblibě a i my musíme říci, že místo je opravdu nádherné. Několikrát jsme viděli filmové pohromy o prolomených hrázích a následných katastrofách, ale až tady na hrázi s masou vody za zády a pohledu na kaňon, kterým řeka vodu odnáší si uvědomujeme, jak děsivá by zkáza byla. Raději ani pomyslet. Místo je to opravu silné a krásné a proto i dneska nemůžeme jinak, než říci: "neseďte doma a pojďte ven..."