Česká Kamenice

Výlet do České Kamenice je celkem výzvou, neboť nabízí snad vše, co od výletů očekáváme. Město je dostupné busem i vlakem a cesta sem je vcelku pěkná. Dostatek parkovacích míst ve městě a v samotném centru, které prošlo velmi povedenou rekonstrukcí, k tomu velmi mírný parkovací poplatek umožňuje taktéž dorazit vlastním vozem bez starostí.

My tentokráte parkujeme u koupaliště a vydáváme se po žluté. Lehkým stoupáním míříme k prvnímu cíli, parku miniatur Mlýnky. Naše první zastávka dle přítomných ohromuje všechny věkové skupiny. Umístění není náhodné, neboť se má jednat o miniatury opravdových budov v okolí potůčku. Provedení je bravurní, doplněné o hráze, osoby i zvířata. Na stromech nechybí zvířátka I výsadkáři, pravděpodobně z dob minulých. Děláme několik fotek, prohlížíme si tento krásný projekt a za nedlouho stoupáme dále po žluté k prvnímu skalnímu útvaru, jež nabízí výhled do okolí. Žába ještě ale nepatří mezi ty nejvyšší a tak je výhled trošku omezen korunami stromů a proto brzy pokračujeme k další, tentokráte fantastické vyhlídce Ponorka. Výhled odtud je nepopsatelně krásný a určitě si jako my řeknete, že ta naše země je fakt nádherná. Při pohledu na tu krásu se občerstvujeme, aby jsme mohli za několik chvil pokračovat přes vyhlídku Tell-Platte. Nikdo neví, proč Vilém Tell má tady po sobě pojmenovanou vyhlídku, ale pokud využijete procházku s průvodcem, což se zde také nabízí, zcela určitě se důvod dozvíte. Pokračujeme okolo kapličky Svaté trojice vytesané ve skále, až k Bratrským oltářům. Místo, kde se v minulosti scházeli věřící hned z několika okolních obcí. Každotýdenní pouť věřících sem, do kopců a lesů, dávala asi zabrat, soudě podle nás. Potud jsme se drželi žluté, odtud se vracíme po modré, aby jsme došli k poslední vyhlídce na této straně kopců. Jehla nám poskytla naprosto skvělý výhled, nejlepší ze všech předchozích vyhlídek. Naprostý unikát, i v létě cítíte vítr, jak vám omílá tváře, skvělé. Fantastický zážitek. Po modré sestupujeme prudším klesáním zpět do města. Přes centrum vede několik turistických tras a každá vás zavede na krásné místo. My se necháme táhnout ven z města zelenou, na protilehlou stranu, kde táhlým stoupáním ťapeme k zřícenině hradu na Zámeckém vrchu. Závěr stoupání je trošičku náročnější, ale zvládnutelný. To neplatí pro kočárky a hendikepované, pro které je značena jiná cesta, tu hodláme vyzkoušet cestou zpět, ale nepředbíhejme. Jsme na vrcholu a budete-li zde také, nenechte se opít zříceninou a vstupte do jejích útrob. Skrývá totiž rozhlednu vystavěnou právě v útrobách hradní věže, není proto z venčí dobře viditelná. Z jejího ochozu uvidíte všudypřítomné pískovcové útvary, z nichž zub času vytesal překrásné tvary, ale i město samotné. Malebný kraj si mlčky vychutnáváme a nejsme jediní. Pro návrat manželka vybírá cestu, jež jsme předestřel. Podle map bychom měli pohodlně obkroužit celý konec a vyhnout se tak cestě vhodné pro kamzíky. Jde se super, proč není cesta pro turisty značena, vždyť by se tudy šlo nahoru podstatně lépe. Ale proč je tady ten ohradník? "Prosím tě", slyším za zády, "kravky nám nic neudělají, ty se nás ještě budou bát". Podlézáme tedy oplocení a vzhůru dolů. Už po pár krocích se mi ty krávy zdají větší, než jako obyčejné krávy a proč nevidím vemena? No protože to jsou býci, kteří zase tak přátelští nebývají a je jich tam asi dvacet. Naše cesta vede ohradou jen pár desítek metrů, dvě třetiny běžíme a na konci přichází skluz, za který by se nemusel stydět skvělý fotbalista. A býci? Těm jsme ukradeni, možná býti jim blíž než na sto metrů, co jsme byli, vypadalo by to mnohem zajímavěji. Takže přátelé tou samou cestou zpět, i kdyby se vám jiná cesta zdála mnohem lepší.

Českou Kamenici ještě úplně neopouštíme, jen se přesouváme do místní části Horní Kamenice, respektive na úplný konec směrem na obec Kytlice. Od Zámeckého vrchu jde doslova o kousek a pěknou procházku. I tady budeme šplhat k výškám. Tentokráte po červené, rozhodně ne však moc náročné, okolo zříceniny hradu Fredevald na výšinu Pustý zámek. Naprosto unikátní zážitek, kopce a vrchy jakoby na dotek od vás a pod vámi údolí říčky Kamenice. Naprostá paráda. Věděli jste, že zrovna onen průsmyk, jež se právě krčí pod vámi, je nejužší místo ve střední Evropě, kde se na jedné hromadě sešla železnice, silnice a řeka? Mám tyhle končiny moc rád, pracovně jsem tímto místem projel za měsíc a půl 862 krát a zvažovalo se, zda by neměl být tento počin zapsán do knihy rekordů. Nakonec jsem dostal ocenění od zaměstnavatele, čímž byla tato kapitola uzavřena. A pro dnešek i my v Kamenici výlet končíme, tedy v té České.

Cestou domu se totiž ještě na krátko zastavujeme v Jánské. Všudypřítomný pískovec zde vytváří nejen překrásnou scenérii, ale dopomáhá uchovávat tajemství místa. V místní části Rabštejn se nachází u nenápadné továrny vstup pod skalní masiv. S průvodcem se lze do útrob dostat a jde o jedno z několika málo míst u nás, kde se opravdu nacházela nacistická továrna s táborem pro zajatce. Součástky pro letecké motory a jejich montáž zde probíhala za dost drsných podmínek, jak tomu bylo na mnoha místech, jenže tady... Nebojte se sem vyrazit, bude to stát za to.

A nakonec malá zastávka v obci Srbská Kamenice, kde 26.ledna přesně před padesáti lety, tedy v roce 1972, do místních lesů dopadlo letadlo pravidelného letu z Kodaně do Záhřebu. Z 28 pasažérů přežila jediná osoba, a to letuška. Ta se dlouho zotavovala v dnešní LDN v České Kamenici. Uctíváme památku tragicky zesnulých. Na jejich počest je zde malý památníček s popisem událostí a ještě dnes nám při čtení těch řádků běhá mráz po zádech. Zvláštní a zajímavý příběh, který nás vyprávěním vrátí zpět do České Kamenice. To už ale míříme na opačnou stranu k nám domů, abychom vstřebali zážitky a pocity dnešního dne.

Brzy již ale nebudeme sedět doma a půjdeme zase ven.