České Švýcarsko

Pokud bychom chtěli projít celý skvost v podobě Českého Švýcarska, trvalo by nám to docela dlouho a kdo ví, zda bychom se vůbec vrátili. V minulosti zde několik lidí beze stopy zmizelo a trvalo dlouho, než bylo nalezeno jejich ostatků. Inu, místo bylo v minulosti tajemné, ponuré a přesto zajímavé, krásné a pro mnoho lidí lákavé. A místu takové kouzlo vydrželo do dnešních dní. Pojďme se podívat na některá, která se líbila nám i dětem.

Pro začátek si můžeme zvolit z několika cest. Každopádně směr je jasný, Hřensko. Nejníže položená obec u nás, obklopena pískovcovými skalami na řece Labi, nádhera. Pokud by jste se zde chtěli ubytovat v některém z hotelů, rezervujte hodně dopředu, fakt bývá obsazeno. My jsme téměř místní a proto ubytovací služby nevyužíváme a plechovým ořem míříme na jedno z obecních hlídaných parkovišť. Za nás ještě stopadesát na celý den, což je ve finále super. Drtivá většina turistů míří odtud na Pravčickou bránu, skalní útvar, kdyby náhodou přeci jen někdo nevěděl. Cesta je dobře značena a vede do strmého a hodně dlouhého kopce. Chyba, kterou rozhodně neděláme. Nasedáme na autobus, chcete-li socku, která je čistá a jezdí pravidelně. Investujeme dvacku, za příplatek je možné využít místní atrakci, vláček, tedy pokud pojede, provozuje jej soukromník a občas mívá výpadky. Výstupní stanice je v Mezní Louce. Teď je na každém, jakým směrem se vydat, my se vydali na všechny strany, postupně samozřejmě. Pokud stále trváte na Pravčické bráně, vydejte se po dobře značené cestě. Vede většinou po rovině a děti tenhle výlet ocení. Cestou na Pravčickou bránu totiž potkáte Rysí stezku. O tu se rozhodně neochuzujte a děti už vůbec ne. Formou hry poznají stromy, lesní rostliny a živočichy a dozví se, vlastně i vy, protože já taky koukal jako malej Pepík, jak člověk přírodu dokázal a stále dokáže využít, aniž by jí plenil. Jedná se o krátký okruh, který nás i s dcerkou moc bavil. Na jejím konci jsme si hodili kopýtka vzhůru na lehátkách, ze kterých je nádherný výlet a člověk by tady snad i usnul. No a pak už jen ta Pravčická brána, i když to taky kecám. Cestou je několik vyhlídek a pískovců, ze kterých budete mít opravdu respekt. Šlo se nám krásně, drobné vstupné na onen skvost Českého Švýcarska je asi nutností. Poté už jen ten neuvěřitelný kopec dolů a vězte, že stejně jako nás bude i vás hřát ten pocit při pohledu na ty davy šinoucí se proti vám vzhůru. O mnohé se na rozdíl od nás ošidili a nakonec mnozí se nedoplazí ani k Pravčické bráně a vzdají to. Buďte vítězi a za dvaciáše v socce získejte mnohem více.

Jindy jsme se zase vydali na opačnou stranu. Zelený autobus jede až na Meznou, která je od Mezní Louky cca dva kilometry, jenže pěšky je ten výhled k nezaplacení. Ta panoramata z autobusu nemá návštěvník možnost navnímat. Šlo se nám skvěle za chvíli již stojíme před udržovanou a značenou cestou, po které se vydáváme. Tak tedy vzhůru dolů, už máme pocit, že nemá konec a my se musíme zákonitě dostat až do pekla, když tu náhle říčka Kamenice. Nenápadná říčka, na které se lze svézt Divokou soutěskou s vtipným komentářem a neméně záživnou Edmundovou soutěskou, kterou se dostáváme zpět do Hřenska. Okruh je ucelen a i když se jedná o známá místa, rozhodně stojí se o nich zmínit. Nakonec je jedno, jaký směr zvolíte, protože tady je krásně všude, však se přesvědčíte sami.

 To ale nesmíte sedět doma, tak pojďte ven.