Frenštát, Valaška

Dnes vám zveme do míst, kde se střetává Moravskoslezský kraj s tím Zlínským a hranici tu tvoří Pustevny a kopec všem známý, Radhošť. Zůstaňme ale v tom Moravskoslezském. Než se ale vydáme za naším hlavním cílem, musíme se k němu dostat. A cestou začneme naši pouť. 

Frenštát pod Radhoštěm je město ležící uprostřed krásných Beskyd. Své jméno získalo dle lokátora Franka z Choryně, tedy člověka, který vybíral vhodná místa k založení osad, sídel a později měst. Frankstadt, od 20. století Frankov a později Frenštát svůj přívlastek získal až v roce 1924, ale nedozvídáme se proč. Každopádně pojmenování zůstalo dodnes a mnozí město znají jako místo zimních radovánek. Nutno ale podotknout, že rozmach města přišel až po válce. Kromě bytové výstavby s veškerou infrastrukturou byla ve městě prosazena výstavba skokanských můstků, na kterých se do dnešních dní pořádají závody. Zároveň slouží k výcviku mladé krve. Za tento počin je patřičné poděkovat panu Raškovi, jednomu z našich nejlepších skokanů na lyžích v dějinách. My míříme do míst pod skokanskými můstky. Zde začíná a končí naučná stezka Beskydské nebe, kdy v délce 3,2 km mají zejména děti, kterým je hra určena, možnost plnit zábavné a poučné úkoly na celkem osmi stanovištích. Součástí trasy je například několik soch dravců, dřevěná lávka ve výšce 16 metrů, na které se zároveň my přiučujeme životu v lese a mnohá další zajímavá místa. Ačkoliv se to zpočátku nemusí zdát, stezka není nejnáročnější a s více či méně odpočinutími se dá hravě zvládnout. Nakonec jsou pro soutěživé děti připraveny stupně vítězů a dospěláci se mohou občerstvit v místní restauraci.

Ale teď už pojďme za naším hlavním cílem, do nedalekých Trojanovic. Několik parkovišť dává tušit, že půjde o dost navštěvované místo. Po zaplacení stovečky parkovného už míříme k Ráztoce, tedy hotelu, od nějž vede sedačková lanovka rovnou na Pustevny. Z lanovky obdivujeme krásu Beskyd a než se nadějeme, vystupujeme. Pustevny, od října do května zima a sníh, všude lyžaři. Jenže my sem jedeme na jaře, hezky v kraťáskách a ejhle, on ten sníh tady vážně je. Stávám se hlavním terčem pozornosti já sám, ale teploty už kraťasům přejí a tak se tedy vydejme, za přítomnosti nechápavých pohledů, na stezku do oblak, stezku Valaška (dobrá, prozřetelně jsem si s sebou vzal tepláky, abych neprovokoval). Krásná dřevěná stavba, s ocelovým základem samozřejmě, nám dává možnost vystoupat do výšky 15 metrů, ovšem s polohou stezky nad svahem se dostáváme prakticky mnohem výše. Pohled a pocit je to nepopsatelný. Beskydy kam se podíváš, ale vidíme samozřejmě mnohem dál. Adrenalinový zážitek skvělý, pro někoho slabá kávička. Součástí stezky je několik pohyblivých chodníků, houpací přechodové sítě a Himalájský chodník, na kterém se můžete, máte-li odvahu, zvěčnit. My tu odvahu našli a tak foto je na světě. Pro upřesnění, Himalájský chodník je skleněná lávka vysunutá do prostoru. V té výšce se našli tací, kterým pohled dolů nebo vstup jen na skleněnou podlahu prostě dobře nedělal. Každý jsme nějaký a každý jsme originál. Jedno je zde ale společné, zábava a pořádek. Další z míst, kde i přes množství turistů nejsou vidět odpadky na zemi. Najednou i z těch největších nevychovanců jsou slušní a spořádaní turisté. Skvělé.

Pokud sem vyrazíte, nebojte se stezky Valaška. Byť sem míří davy turistů, drtivá většina míří na opačnou stranu k soše Radegasta a dále na Radhošť. Tam se vydáme příště a protože jde už o Zlínský kraj, vyzkoušíme cestu odtamtud. To ale neznamená, že tip na tenhle cíl máte vypustit, naopak, i tímto směrem se vydejte. Teď už jen neseďte doma a pojďte ven.