Hazmburk

Hrad Hazmburk není možný přehlédnout. Je dominantou Lovosicka, viditelnou nejen z dálnice D8. Láká nás jednodenní výlet, tak kam jinam, než zrovinka sem. Místo není o víkendech lehce dosažitelné veřejnou dopravou, což si obecní úřad, jež se o prostory pod hradem stará, uvědomuje. Parkovné 100,- za den, i když zde strávíte pouze několik hodin, je trošičku trapné. Ale inu, co naplat. Na hrad chceme a tak i když bych dotyčnému řekl pár nelichotivých slov o jeho prudké inteligenci, nezbývá než cvakat a po žluté se vydat vzhůru. Rodiče s kočárky mají přístup z parkoviště druhou stranou po červené. Těsně pod hradem se obě stezky opět setkají a do cíle tak dorážejí všichni stejně. Stoupání není nijak dramatické a až na jeden těžší, ale krátký úsek, se nám jde dobře. Již na první pohled se do hradu penízky sypou a tak i asi odpouštím to parkovné. Velmi příjemná paní nám prodává vstupenky, osoba za 140,-, což je poměrně na stav hradu přijatelné. Otevřeno v sezoně, tj. duben až říjen, ovšem za pěkného počasí i mimo ni. Najde se pár a teď se omlouváme za ten výraz, debilů, kteří mají potřebu sem vyšplhat za nepřízně počasí a přelézt bránu jen pro ten pocit, že zde byli a dostali se sem zdarma. Bohužel pro ně a další imbecilně smýšlející, hrad je osazen kamerovým systémem i se záznamem zvuku a všichni to mají již sečteno. A nechť děkují za 21. století, i když vidina třeba useknutých rukou by je od takové krávoviny možná i odvedla. Věže se rozlišují na bílou a černou. Bílá, vysoká 25 metrů stojí naproti té černé, jež je ještě o jeden metr vyšší. Většině lidí je u bílé těžko a u černé vnímají jakési pozitivní vlny, což je divné. Právě v té černé, která je v současné době v rekonstrukci, byla po dobu fungování hradu hladomorna. Nejen ze samotného hradu, ale právě z Bílé věže, na níž vede okolo 140 schodů, je nádherný výhled na Krušné hory, České středohoří, nebo zříceniny hradů Oltářík a Košťál. Jen pozor o posledním prázdninovém víkendu. Slétají se sem bílé paní, ty hodné, i ty zlé a není radno jim cestu křížiti. A pozor ještě na jednu legendu. Nacházela se zde čertova díra, díky které se páni pekelní dostávali mezi nás. Hledali zde zlobivce a stejnou dírou se s nimi zase vraceli zpět. A co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí, to všichni dobře víme. Něco na tom býti muselo, neboť strachu hradnímu pánu se dostavilo a tak nechal díru zasypat. Od těch dob se zde páni pekelní již neukázali, praví se, ale kdo ví...

Jedno je ale jisté, hrad zůstal ve své historii nedobytný a tak se v tajných chodbách a sklepeních nachází poklady prastarých vojsk.

A pokud nebudete sedět doma a půjdete ven a třeba právě na Hazmburk, zjistíte sami, jak to s čerty a poklady skutečně je.