Hluboká, Budějce

Hluboká nad Vltavou je asi chronicky známa většině obyvatel. I v tomto případě jde o památku, kterou by každý obyvatel naší země navštívit prostě měl, neboť se jedná o jednu z perel země České. K našemu velkému překvapení není parkovné na ploše pod zámkem nijak závratné, stejně jako později cena vstupného za prohlídkový okruh. Hodně absurdní nám připadají některé artikly nabízené ve stáncích v bezprostřední blízkosti parkoviště. Lázeňské oplatky, ta jedině pravá medovina z Hluboké, nebo magnety s vyobrazením hlavního města Prahy jsou prostě trapností chudáků, vidivších zbohatnutí na hlouposti turistů. Přecházíme tedy k zámku, cesta je příjemná, nijak obtížná a zanedlouho již stojíme v rozsáhlé zámecké zahradě. Je nádherná a rozhodně ji musíme projít. To zabere dost času a není tak od věci rozmyslet si, zda ji probrouzdat před nebo až po prohlídce zámku. Natáčela se tu mimo jiné nezapomenutelná "Pyšná princezna", ale i jiné pohádky, o kterých se zde mnohé dozvíte. Zámek o turisty nouzi rozhodně nemá, nejen díky svému krásnému vzhledu, ale bohaté interiéry mají taktéž co nabídnout. Jejich prohlídka, podrobný a rozhodně ne nudný výklad zaujal i podstatně mladší, to vše pomůže návštěvníkům rozluštit nejedno zámecké tajemství a záhadu. Prostě zámek na Hluboké by neměl chybět na seznamu výletů.

A když už sem někdo vyrazí, neměl by se spokojit jen se zámkem. Nedaleko jsou další turistické atrakce, které rozhodně potěší. Zoologická zahrada v Hluboké nad Vltavou je menší, leč krásná a je vidět, že se zde o zvířata pečuje s láskou. Zabývá se chovem převážně evropských a asijských zvířat, takže mezi taháky rozhodně patří třeba méďa. Ale nacházíme zde také zástupce Afriky či Ameriky. Dozvídáme se, že se zde velmi daří odchovu mláďat, která jsou vypouštěna do volné přírody, popřípadě za jistých okolností předána k chovu a rozmnožení jiným zahradám. Na to, jak v podstatě menší Zoo to je, tleskáme. Za pár korun vstupného je Zoo báječným místem na výlet.

V těsném sousedství je další ze zámků, tentokráte zámek Obora. V tom můžete shlédnout muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství a spadá pod Národní zemědělské muzeum v Praze, které se řadí mezi nejstarší muzea u nás. Prostě Hluboká není jen Hluboká.

O pár, slovy deset, kilometrů jižněji, leží krajské město České Budějovice. Vzdálenost uvádíme pro cykloturisty především, neboť jižní Čechy kolům fandí a při toulkách krásnou krajinou by tenhle cíl byl snad až hříchem vynechat. Teď již ale procházíme královské město. Ve městě je k vidění hned několik architektonických skvostů, byť nejsme v tomto oboru znalci. Tedy alespoň za mě, já tedy rozhodně neee. Několik klášterů a kostelů, dostatek zeleně, soch a plastik dotváří přívětivou tvář města. Samozřejmě, nacházíme také zašedlé ulice nevábného vzhledu, přesto centrum města působí velice pěkně. I přes poměrně dobrou železniční síť zde fungují mnohá autobusová spojení do blízkého i širokého okolí, stejně tak do nejrůznějších koutů naší země a samozřejmě do zahraničí. To vše patrně do doby, než se provede integrace po česku, jak se provádí v mnohých krajích. Třeba u nás na severu integrace znamenala zánik ČSAD proto, aby si kraj o pár let později vytvořil zase jediného dopravce, sebe a své novodobé ČSAD s množstvím "trafik" pro potřebné a jejich politické známé, manželky a milenky a nepotřebu autobusových nádraží v takové podobě, na jakou jsme byli několik let zvyklí. Takové plochy se odprodaly, nebo nechaly zpustošit jen proto, aby hlas a síla lidu po několika letech radnice donutil přemýšlet, kde na výkup a opravu pozemků nyní vzít. No kde, od těch, kterým jste to za pár korun pro město a dost peněz do svých kapes prodali přeci. Střih, zpět do Budějc, jak se tady říká. Město České Budějovice mělo obdobný problém, tu se postavil obchoďák, tu toto a tam ono a kam s busíkama? Na střechu. Jo jo, naprosto geniální řešení. Přijedete do města, sjedete po eskalátorech dvě patra, nakoupíte papání a bumbání, něco pro domácí mazlíčky, ženy si v nehtovém studiu nechají udělat nehtíky, zatímco pánové o patro výše vychutnají kávu a whisky v některé z kaváren a pak hezky zase na střechu, do busíku a hurá domů do vsi. Prostě to vypadá, že tady na jihu si historie a místa váží, čerpají z ní a velmi citlivě do ní vsázejí moderní prvky. Náměstí Přemysla Otakara II. je toho dalším důkazem. Zde je k obdivu mimo jiné Samsonova kašna, kolem které v zimním období lze bruslit na umělém kluzišti. A že je o to zájem, panečku. Mohli bychom takto pokračovat dále a dále, ale my už nabídneme jen jeden národní poklad, o kterém doufáme, že státním zůstane, Budvar. Národní pivovar, který snad nepadne do soukromých rukou, byť se v nedaleké době o takovém záměru začalo mluvit. Svádí to k myšlence, že si některá osoba potřebuje namastit kapsu na tom posledním, co nám, hrdým čechům, zůstalo. Prosíme vás, pokud si potřebujete vydělat bez práce, běžte třeba prodávat čínské mobily. Tohle odvětví teď docela frčí a tam se můžete zviditelňovat, ale tohle zlato, to nechte nám, českým lidem!

Ačkoliv končíme dosti netradičně, cesta sem byla obrovským přínosem a to je důležité.

A co vy, navnadili jsme vás? Zda-li ano či ne, prostě jen neseďte doma a pojďte ven.

všechny fotografie na fb Šebíčci Roman Jana - alba