Holašovice, Třísov

Dnes vás srdečně zveme do míst západně od krajského města a věřte, že místa jsou i tady krásná.

Jak již bylo řečeno, západně od Budějic navštěvujeme nenápadnou vísku Holašovice. Ovšem toto místo je zapsáno na seznamu UNESCO a není se čemu divit, připadáme si jako za první republiky. Naprosto kouzelné místo, kam snad vůbec nedorazila moderna. Noooo, tak trošku jo, ale jen malinkato. Muzeum staročeských řemesel je otevřeno snad vždy, kdy si vzpomenete a i když oba pamatujeme vesnici, takovou tu poctivou, střediskovou, tady valíme zraky. A naše děti? Ty by zde potřebovaly pobýt alespoň měsíc. O kousíček dále lze navštívit Holašovické Stonehenge, v jejichž středu lze dobít baterky. Tedy ty lidské, s duracelkama musíme jinam. Naprosto fantasticky klidné a pozitivní místo pro relax. Parkovič´ště na okraji obce je plně dostačující a místo na nás dýchá opravs´dovým venkovským klidem. Naprosto fantastické.

Po prohlídce klasické jihočeské vesnice a nabití pozitivních energií míříme naprosto vyrovnaní a šťastní o kousek jižněji. Konkrétně k obci Třísov, kam se pohodlně dostanete vlakem z Budějc i Prahy a stejně tak autobusem, nepočítáme-li regionální linky, zajíždějící sem pravidelně. Nedaleko od obce Třísov, ve které je mimochodem nově vybudované bezplatné parkoviště pro návštěvníky, je známé bývalé keltské sídliště – keltský oppid. Cesta sem je velice dobře značena a není nijak náročná. Do Oppida jen nakoukáváme a nedlouho poté si vybíráme jednu ze dvou možných cest. Na výběr je o kousíček delší, pohodlná asfaltová, vedoucí právě okolo oppida a tu si vybíráme pro cestu zpět. Ta druhá, pro nás důležitá při cestě tam, je kratší, ovšem krkolomnější a pro malé děti ne úplně vhodná. A co to tam vlastně je? Hrad. Respektive zřícenina hradu Dívčí Kámen. Důmyslně postavený hrad na jakémsi vyvýšeném ostrově, odkud bylo vidět do všech stran a přesto skryt do poslední chvíle před zraky všech. I nám se jakoby vynořil z lesa a nestačíme koukat na toho obra, nebo to, co z něho do dnešních dní zbylo. Jak zde pravila jedna z žen, "jen ať se chlapi kouknou, co ženská dokáže a jak chytře je hrad postaven". To vše je pravdou do té míry, kdy hrad ve skutečnosti nechal postavit rod Rožmberků a co se historie týká, byť byl věnován ženě, nikdy zde ženy nevládly a ni nepanovaly. Hrad byl totiž spíše vojenský a za svou dobu fungování například hostil Václava IV., ovšem coby vězně. Ale proč ženám a dívkám bráti hned iluze, na chvíli je v té pohádce ponechme, za pár korun vstupného si zbytky hradu prohlédněme, pod hradem si na veřejném ohništi opečme buřty a kdoví, třeba potom bude s něžným pohlavím řeč, abychom mýty narovnaly. 

Rozhodně však, není dobré sedět doma a proto pojďme ven.