Hukvaldy

Dnes vás zveme do regionu Leoše Janáčka, do místa, kde je k vidění domek, ve kterém čerpal inspiraci pro svá díla, zejména zde stvořil Lišku Bystroušku. A s tou se zde setkáme.

Hukvaldy, obec poměrně známá a není to jen skladatelem Janáčkem. Opravdu lze navštívit památník věnovaný tomuto mistru a domek, kde trávil část svého života a tvořil. Mimo to jsou Hukvaldy známy zříceninou hradu. Je obehnán volně přístupnou oborou a není tak těžké se zde se stádem muflonů a daňků potkat. Psy zde proto rádi nevidí a když už sem jdete se svým čtyřnohým miláčkem, je potřeba jej mít na vodítku. K hradu vedou dvě cesty. Strmá, lesem asi 1 km a také strmá, po asfaltce 2 km. Nahoru bereme kratší, zatímco dolů tu delší. Obě nám ale dávají zabrat a obdivujeme rodiče s kočárky, kteří se sem vyšplhají. Popravdě, moc jich není. Vstupné je poměrně lidové, 100,- bez průvodce po vlastní ose, 130 s průvodcem. Celý hrad bez průvodce nám zabral asi 50 minut, s průvodcem uvádějí o 25 minut déle. Původně mohutný opevněný hrad byl dříve na výši, neboť byl dlouho užíván a odolal nejednomu dobývání. Až v 18. století dělá tečku za honosným sídlem požár a z hradu zbývají trosky, které známe doposud. Bez průběžných záchranářských prací by se to ale neobešlo. Z ochozů koukáme na vrcholky Beskyd, Kopřivnici, Příbor a Ostravsko. Během roku se zde pořádá několik kulturních akcí. Po prohlídce hradu jdeme asfaltkou dolů a zastavujeme se u sochy lišky. Lidé procházejí, někteří se otočí, jiní bez povšimnutí míjí toto místo, ale nás, pár jedinců, víme, že nejde o nějakou sochu skály s liškou, nýbrž o Lišku Bystroušku, o níž Leoš Janáček právě v Hukvaldech složil libreto k opeře. Před parkovištěm, které nás mimochodem stálo 80 kaček na celý den, nás zaujala fronta u krámku Hukvaldského pekařství. Takzvaný Hukvaldský lopaťák voní až ven a linoucí se velice vábivá vůně dává jasně na vědomí, o co že tady půjde. Krásně pečené, ručně vyráběné koláče za lidovou cenu, s jemňoučkým těstem, luxusní žmolenkou a s náplní makovou, tvarohovou, povidlovou, borůvkovou, višňovou a hruškovou. Z každého si může zákazník koupit od ¼ až po kamion. Jdeme téměř do všech, bereme 4 čtvrtky a laskavá paní nám je ještě spravedlivě rozkrajuje napůl, abychom každý ochutnali od všeho. Dámy a pánové, chuťový masakr. Neskutečné labůžo a pokud sem pojedete, tohle pekařství vezměte útokem.

Nacpali jsme se koláči a teď by to chtělo lehnout někde pod strom a spát. Žádná taková, hezky se hýbat. A když už jsme viděli ty daňky a muflony, co se zajet podívat do nedaleké obory Sovinec, kde se zabývají chovem jelence viržinského běloocasého. Jde o ojedinělý chov u nás a obora je veřejnosti volně přístupná. Tedy za jasně daných pravidel. Z důvodu chovu prasátek, divokých samozřejmě, je sem zakázán vstup se psy, aby je čuníci nenapadli. Na 87 ha se pase na 120 kusů a každým rokem se počet zvyšuje. Nevědomky se dostáváme do blízkosti několika z nich a nevíme, zda se bojí oni nás, nebo my jich. Ale jdeme tiše a klidně a jen si nás prohlížejí. Oborou, která leží u obce Fryčovice, vede krátká naučná stezka, která každého spraví o místě, ve kterém se nachází, významu lokality v minulosti a současnosti, v neposlední řadě pak o chovu tohoto druhu. Procházka je to nenáročná a krásná, cesta sem ale není příliš značena. To je možná důvodem, že jsme v oboře téměř jediní, což je dobré nejen pro jelence, ale také pro nás. Více toh totiž máme možnost vidět. Auto či kolo lze nechat před oborou zdarma, popřípadě do Fryčovic lze dojet autobusem regionální dopravy a k oboře je to jen kousek.

Jste naladěni? Neseďte tedy doma a pojďte ven.