Jeseník a okolí

Pojďme společně při dnešním výletu prozkoumat jedno prapodivné, zato nádherné místo. Najdeme jej v Olomouckém kraji.

Jedná se o město Jeseník, který jako by žil dvěma životy. Do poloviny minulého století šlo o Frývaldov, samozřejmě odvozeného od německého pojmenování. Dnes tedy Jeseník s typickým, severomoravským náměstím, kdy uprostřed najdeme radnici či kostel, jak kde. Okolo jen samá dlažba, sem tam stromek a po obvodu už jen parkoviště. Takové bezduché a prázdné, tyto rekonstrukce. Přitom zelené relax zóny dnes lidi táhnou a takové centrum města by ihned ožilo. Ale co my máme na koho lamentovat. U nás nemáme ani tu radnici uprostřed, jen dlažbu a betonovou díru. Tak jaképak rozumy? Na první pohled je tohle, řekněme horské městečko, jakoby zápasící s nezaměstnaností. Ne, že by vypadalo chudě, ale tak nějak člověk pozná, dle složení obyvatel, jaká asi bude pracovní morálka tam či onam. A tady je právě ta zvláštnost. Centrum Jeseníku opravené, pěkné, ale... Stačí však vyjít nebo pravidelnou linkou vyjet na kopec a je vše jinak. Autobus sem zajíždí v pravidelných intervalech od každého vlaku a kromě centra lze přistoupit i na vlakovém nádraží. I my se necháme vyvést a rázem jsme jako v bohatýrských lázních. Ty byly založeny Vincenzem Priessnitzem v první polovině 19. století, kdy se jednalo o první vodoléčebné lázně na světě. Do dnešních dní nesou lázně jméno svého zakladatele. Nacházíme zde také pavilon Ripper, pojmenovaný po významné osobnosti, která měla na lázně vliv, pak také pavilon Karolinu, pojmenovaný po dceři zakladatele. Ta bohužel onemocněla a jelikož se ani zakladateli lázní nepodařilo vyléčit, umírá ve svých třech letech. Za zmínku pak stojí budovy Bezruč a Maryčka, zde se původ nedozvídáme. Celý areál včetně budov je opravený a několik parčíků a promenád přímo vybízí k lázeňské procházce. A když jsme už u těch lázní, tak u nich ještě chvíli zůstaňme, přesto se kousek přesuneme.

O pár kilometrů, vážně kousek, se nachází město, které dostalo svůj název dle původního pojmenování a zároveň dle určení. Lipová – Lázně, dříve Dolní Lipová, taktéž patří mezi lázeňská města, vlastně obce. Jednoduché to ale nebylo, dle vyprávění historiků "většina místních pracovala vedle, ve Frývaldu, dnes Jeseníku. Bylo tam několik továren a jednoho dne se dělníci rozhodli stávkovat. "Celá tahle maškara", jak vypráví jeden z občanů, "skončila tady, u viaduktu, střelbou do davu. Historici se ještě teď předhání v historických senzacích, ale ví prd. No a pak přišel rok 38 a odešli češi, ve 45 zase němci a zpátky se nikomu už nechtělo. Tady nic nebylo, všechno zničený a vyrabovaný. Jako jedna z prvních se postavila škola, učiliště, ve 47 a to tady je do dneška. Pak sem soudruzi někoho vystěhovali, víte jak to bylo, většinou čechy, kterým sebrali pole a majetky", odplivne si pamětník. "Ono tomu nakonec pomohly ty lázně, co tady starej Schrott postavil a zavedl, i když ty jeho metódy pak používali už jenom tam, za čárou v Oberstaufenu. Po něm se pojmenovalo jenom muzeum. A tak se sem život vrátil někdy po sedmdesátým roce, teď už se jen opravuje, lufťáci si tady staví baráky a takhle tady žijeme. A odkad vás vítr zavál?", ptá se děda a ještě chvíli vedeme rozhovor, po chvíli se loučíme. Ale neradi, jako by nám dal kousek sebe. Zvláštní to kraj. Na podnět vypravěče vyjíždíme na sever obce, kde láká turisty k návštěvě krasové jeskyně Na Pomezí. Tvořit se začaly již ve třetihorách a nebudeme vyprávět vše, snad jen, že vstupné bylo 190,- za osobu, uvidíte mimo jiné šikmou věž v Pise a žije zde přes 9 druhů netopýrů. Kouzelné místo, i když ta cena. A jak bylo řečeno, dole v obci lze zajít do muzea pana Schrotta, nebo se kouknout na šelmy, papoušky a další zvířenu v Zoo Fauně, kterou není možné minout. Tam ale my nemíříme.

Pokud budete zvažovat výlet do těchto končin, rozhodně nebudete zklamáni. Tak tedy neseďme doma a pojďme ven.