Jihlava

Vysočina je krajem s nejpočetnějším zastoupením obcí do 500 obyvatel. A je to bystrému pozorovateli hned jasné, že tady se žije jinak. Jen krajské město připomíná šum velkoměsta a my vás do něj dnes zveme.

Začínáme trošku pochmurně. Na 112. kilometru dálnice D1 ve směru na Brno zastavujeme u čerpací stanice, respektive u levého parkoviště. Zcela nenápadně zde stojí místo, jež patří obětem nehod dálnice a každý rok zde přibyde další kříž s číslicí, značící počet obětí. Jasně, někdo si řekne, že si za to můžou sami, jenže ve většině případech za to může právě trotl, který je o takové lži přesvědčen a o život někoho připraví jeho vinou. Symbolicky zde zapalujeme svíčky, jelikož i v našem okolí vyhasli lidské životy na silnici zbytečně. Tady se více než jinde hodí říct: chovejme se k sobě jako lidi, především pak za volantem, protože auto je sakra účinná zbraň.

Ale teď už šupky do krajského města. Jihlava určitě nabízí mnohé, i když centrum města s množstvím betonu, stejně jako Ústí, nebude zrovna turistickým lákadlem. K tomu poměrně nepořádek a chaotické parkování, kdy jsme místními občany upozorněni, že kromě neděle a svátků je pouze pro rezidenty, byť zpoplatněné. Jenže z našeho pohledu je značka trošku matoucí, až při důkladném pročtení podmínek parkování, samozřejmě v co nejmenším provedení, se nám slova místních potvrzují. Pozor tedy na parkování v centru. Shodujeme se, že prostor náměstí a blízkého okolí šlo určitě využít lépe, než jako parkoviště pro kamarády, kamarády kamarádů a tak dále, například přidáním zeleně a vytvořením jakési klidové zóny pro obyvatele i návštěvníky Jihlavy. Očividně by šlo o hezké místo pro setkávání lidí, namísto toho zde zevluje pár cikánů a bezdomovci. Slušní lidé se tísní na zastávkách MHD, což je tady jediné místo, kam si normálně sednout. Nepořádek na chodnících je jakýmsi českým koloritem větších měst, avšak jde o mentalitu a asi nastavení nějakých pravidel. Například Pardubice jsou taktéž velký a krajským městem a opakovaně musíme říct. že de o živé a především čisté město.

Postranní uličky vedoucí z náměstí se starou zástavbou dávají vytušit, že jde o královské město, respektive šlo. Jdeme jimi dále a za zmínku stojí Minoritský kostel, ke kterému lze od náměstí dojít po pár metrech. Je součástí bývalého kláštera ze 13. století a jde o překrásnou stavbu. V průčelí budovy stojí pět soch, o kterých se mnoho nedozvídáme. Uvnitř pak jeden z krásných obrazů vyobrazuje přepadení Jihlavy v roce 1402. Kostel je však přístupný pouze o mších. Podobně krásných staveb je ve městě hned několik a bohužel nemáme čas je všechny obejít. Ani to není na pořadu dne. 

Mnohem větší překvapení pak číhá naproti v infocentru města, kde si lze koupit magnetky, turistické známky a další za běžné ceny, a to včetně pohledů. Ovšem například propiska, ta je zde pouze s logem města a pořízení vyjde na rovných 160 korunek. Pokud tedy potřebujete, popřípadě chcete domů poslat právě zakoupený pohled, na který ovšem nemáte čím cokoliv napsat, jako paní před námi, nezbyde vám nic jiného, než s vyděšeným výrazem odejít hledat psací potřeby do nákupáku naproti, kde mají ty samé propisky, jen bez loga, za dvacku. 

Vracíme se na náměstí a zvažujeme, zda zahnat hlad v některém z místních podniků. Všemu dominuje Mć Donalds a několik bufíků, lépe řečeno výdejních okének s kebabem a čínskými nudlemi. V dolním rohu nacházíme snad konečně jeden slušný podnik, Steakhouse. Prázdný lokál a závan spáleného tuku, linoucí se celou restaurací, nás okamžitě odrazuje od jakékoliv konzumace. Nápad na stravování pro tuto chvíli opouštíme a mizíme nejen z onoho podniku, ale rovnou z celého nevzhledného náměstí.

V neposlední řadě totiž láká město turisty na své podzemí. To má dokonce dvě části, historickou a novodobou. Bohužel, ani tady jsme nepochodili. Nikoliv vinou obsluhy, města, či církve, nýbrž naší vlastní. Podcenili jsme nutnost rezervace předem a proto utřeme nos. Ptáme se místních, jaké to tam dole tedy je, abychom si udělali obrázek a posuďte sami. Zatímco jedni podzemí chválí, jiní tvrdí, jak to nestojí za nic a jen město tahá z lidí peníze. Dokonce ani jeden manželský pár se neshodne, těžko tedy hodnotit.

Ale i tak stojí za to nesedět doma a jít ven, protože Jihlava nabízí mnohem více, než jsme zkusili my..