Kladensko
V okolí Kladna bychom cílů našli hned několik. Od zoofarem přes vyhlídky či rozhledny, až po nedaleké Lidice a památník. Jenže dnes se vydáme tam, kam se z nás vydal málokdo. Za krtečkem.
To nebude tak úplně za tím pohádkovým, ale za opravdovým krtkem, který žil pod zemí někdy v 17.století. Při objevení krtince se totiž zdálo podivné, že zemina světélkuje a poté i to, že dokonce kamínky hoří. A tak bylo objeveno uhlí. A okolo Kladenska bylo nalezišť nespočítaně, dokonce některá nebyla nikdy otevřena a je tak v budoucnu docela možné, že se Kladno či Slaný, budou po vzoru Mostu stěhovat také. Zjistilo se totiž, že na celém světě jsou pouhá tři naleziště přírodního koksu, kdy jedno je v Americe, druhé v Africe a třetí zde, na Kladensku. Pánové z Mayrau tedy nechávají hloubit důl, dokonce dva. Jeden nese jméno pánů, druhý po sponzorovi, jak by se dnes finančníkovi řeklo, tedy Robert. Je až s podivem, že se obě jámy hloubí 50 metrů od sebe s tím, že se dole mají střetnout a k tomu jsou použita měřidla téměř pravěká. Při hloubce 527 metrů bychom čekali, že se nemůžou setkat a světe div se, dělilo je pouhých 10 centimetrů. Jako na jiných dolech se pod zemí kouřilo, jen tady tak nějak více. Kladenské uhlí totiž bylo neplynující, tedy bez metanu, přesto práce to byla i tak těžká a nebezpečná. Při prohlídce dolu Mayrau nás provází bývalý horník, který zde opravdu fáral a takový výklad je k nezaplacení. Mimochodem, parkování v areálu je zdarma a vstupné téměř za hubičku. K dopravě vytěženého uhlí se používali koně, kteří celý život strávili pod zemí. Tam měli stáje a dopravovalo se jim tam jídlo a pití. Povídá se, že vlivem toho všechny koně oslepli, ale poslední dva, při uzavírání dolu, dosloužili v nedalekém JZD plni síly a elánu. Prohlídka je poměrně dlouhá, přesto naprosto dechberoucí a plná prvků, které nedají dospělým ani dětem na chvíli vydechnout. Během krásného výkladu jsme si vyzkoušeli cvičební okruh hornických záchranářů, spustili jediný funkční stroj Ringhofer z roku 1905 (druhý a nefunkční je v Příbrami) a spoustu dalšího. Viděli jsme šatny i sauny, které horníci na pracovištích měli a využívali, dozvěděli se mnoho zajímavého a mimo mnoho jiného viděli sopečnou kouli, která se zde při hloubení našla a která je stále plná vody. Jak je to možné? Co všechno obnášela práce horníka? Kolik tun uhlí se zde za dobu hloubení vytěžilo? Otázek bylo mnohem, ale mnohem více a vše, do posledního slůvka, jsme se zde během velmi vtipného a milého výkladu dozvěděli. Dokonce kladenskou Máňu jsme potkali, tedy babu, co na haldách uhlí vybírala, aby topiti čím měla a pokud toho našla více, i prodávati se nestyděla. Do dolu na těžkou práci byli verbováni rovněž vězni a aby to neměli daleko, hned přes silnici se postavila věznice. Dnes již důl Mayrau neslouží svému účelu a v blízké věznici Vinařice mají vězni pohodičku, krásné prohlídky se v dole konají téměř celoročně a kulturní akce, včetně pálení čarodějnic, májky a dalších, si zde podávají dveře.
Rozhodně všem návštěvu dolu Mayrau doporučujeme. A pokud by někdo přeci jen chtěl zamířit i do Kladna, neměl by vynechat exkurzi do věžáku amerického typu, kde každý kout byl maximálně využit a další takový se u nás nikde jinde nepostavil. Nebo že by přeci jen někde ano?
Odpověď naleznete jen zde, na Kladně.
Proto neseďte doma a pojďte ven.
