Králíky, Hedeč

Opět vás zveme do Pardubického kraje a do blízkosti Dolní Moravy. Tentokráte ale nepojedeme až tam, kde peníze létají vzduchem, nýbrž se zastavíme v malém a nenápadném městečku pár kilometrů před známým resortem.

Králíky, údajně nejvýchodněji položené město Čech na trojmezí mezi Moravou, Slezskem a právě Čechami. Malebné centrum města vybízí k návštěvě hned tří muzeí. Městské muzeum Králíky, Východočeský památník celnictví a pak Vojenské muzeum. První dvě jmenovaná se nacházejí v historickém centru přímo na náměstí, třetí jmenované pak kousek za městem. Nelze minout, jelikož se nachází u pěchotního srubu U Cihelny a cesta je dobře značena. Nedaleko se lze také zastavit v pevnosti Hůrka, kterou v roce 1938 navštívil Adolf Hitler osobně. V okolí Králík je takových bunkrů, správně řečeno opevnění, hned několik. Je to dáno tím, že v okolí Králík je republika nejužší a mělo se zato, že právě tudy by bylo pro případné okupanty nejideálnější do země vniknout a dosáhnout strategických cílů s minimem úsilí. Jedním z takových cílů, který měla obranná linie chránit, byla trať z Moravy do Čech přes Olomouc a Pardubice. Bohužel, jak známe z hodin dějepisu, Mnichovská dohoda a její podepsání vedlo k tomu, že obranná linie nikdy svým účelům nesloužila a do rukou oněch okupantů padla vlastně bez boje. Dále to většina z nás, nebo snad všichni, známe. Poklidné městečko nabízí i posezení u kávy v kavárně Zuzany Vítkové, kterou jsme však na mapách hledali marně. K naplnění žaludků lze využít restaurace U lípy, která je nedaleko a jak pravila má milovaná a moudrá žena, jak je něco U lípy, vždycky se tam bude dobře vařit. A jestli to tak bylo či nebylo, o tom jsme již něco napsali a najdete to v menu /K výletu dobrotu / Pardubický / Králíky – U Lípy, popřípadě / kavárna Vítková. Při návratu na náměstí stojí určitě za povšimnutí kostel sv. Michaela Archanděla, který ovšem není kupodivu dominantou pěkného náměstí.

Nad městem se rozkládá Klášter Hora Matky Boží Hedeč. Jde o místní poutní místo, ke kterému se lze dostat křížovou cestou, nebo po silnici. Cesty jsou obě velmi dobře značeny. Jde o velmi silné místo, což dokresluje i sousoší, jakýsi pomník všem rodičům, kteří přišli o své dítě. Ovšem samotný chrám sloužil v nedaleké době jako internační tábor. Hrůzy a děsy si lze dokreslit při návštěvě muzea ve městě, jehož expozice se internaci věnuje. Do samotného kláštera je pak vstup umožněn dle otevírací doby, je tedy nanejvýš pravděpodobné, že se v kterýkoliv den do útrob dostanete. Po prohlídce stojí určitě za povšimnutí nedaleký obelisk. Vede k němu po poli krátká cesta a dva vedle sebe stojící kamenné kvádry, schovávají taktéž kamennou postavu. Jedná se o vyhlídkové místo a opravdu jde o jedno z mála, odkud je vidět na všechny strany široko daleko. Působivé a tajemné zároveň. A tím se s vámi dnes rozloučíme.

Poutavých příběhů a tajemství je zde mnohem více, jenže to nechce sedět doma, tak tedy neseďte a pojďte ven.