Kunětická hora

Pojďme se dnes vydat do Pardubického kraje, někam na rozmezí mezi Pardubice a jejich rivala Hradec Králové.

Pár kilometrů severněji od Pardubic se na kopci honosně vystavuje hrad. Kunětická hora, nebo také Kuňka, jak jí říkají místní. Nejde přehlédnout a třeba z dálnice na Hradec Králové si ji musí všimnout úplně každý. Přijíždíme na parkoviště, na kterém je denní sazba 60 korun a platí se do rukou hlídači. U parkoviště stojí vláček, který nás společně s dalšími, za stovečku, vyveze hezky až pod hrad. Jízdné je celodenní a vláček staví mimo hradu a parkoviště ještě u restaurace a chaloupky. Můžete tedy nastoupit, zase vystoupit, zase nastoupit a opět vystoupit tam, kde zrovna chcete a udělat tak celé kolečko, aniž by jste zaplatili něco navíc. To je férové. Cestou k hradu míjíme ohradu s kozami, zubrem a taky ovečkami. A už vystupujeme, k hradu je to 50 metrů a už jsme v pokladně. Pod hradem se usadili filmaři, tak je tady docela veselo. Asi se bude natáčet nějaké veledílo, jako "vedli koně za ruku", nebo tak něco. Hrad Kunětická hora nabízí tři okruhy, kdy nejkratší vyjde na 60, prostřední na 140 a vstup na hrad, bez průvodce, na rovných 180 korun. Ale bez průvodce, každou celou hodinu probíhá v přízemí hradu asi 20-ti minutová přednáška o vzniku hradu, majitelích, novodobé historii a současnosti. Musíme říct, že výklad je hodně originální, lidský a svérázný, což dohromady tvoří přednášku zajímavou a vtipnou zároveň. Díky tomu naslouchají i děti. Pak už procházíme hrad samostatně. Respektive část hradu. Ale k tomu se dostaneme. V Pardubicích i tady narážíme na vyobrazení zubra na mnoha místech, ptáme se proč? Protože Pernštejnové. Vypráví se, že nedaleko bydlel jeden milíř. Ten ve svých milířích uhlí vyráběl, jenže každý den mu divoký zubr poničil dům a tak milíř vždy po návratu musel poničenou část opravit. Jednoho dne si na zubra počíhal a nabídl mu na klacku kousek chleba. Zubr jej snědl a spokojeně odešel. Pak už každý den milíř nechával zubrovi kousek chleba před domem a postupně si jej tak ochočil. Pak mu nozdrami protáhl kus lana a šel se pochlubit na hrad v Pernštejně. Král byl tak nadšen, že milíři věnoval horu s hradem a louky okolo, které za den stačil obejít. A tak vzniklo království na Kunětické hoře. Dařilo se zde rybníkářství, které bylo mnohem větší, než dnes známe z jižních Čech. Takový rybník Čepelka měl 1200 ha, což je dvojnásobek našeho, dnes největšího rybníka, Rožmberka. Roku 1548 je hrad v bohatém panství přestavěn, jenže o necelých sto let později již je opuštěn. Své vykonala švédská tažení, která když nedobyla dobře se bránící Pardubice, dobila z pomsty alespoň Kunětickou horu. Pak také Marie Terezie a její syn Josef II., prahnoucí po pozemcích, čehož dosahují vypouštěním a rušením rybníkářství. Zůstalo tak jen to na jihu a přitom, co bychom za to dnes dali, že? Ale úplně nezmizely. Po bývalých hrázích ještě dnes vedou silnice a některé rybníky se podařilo zachránit. Najdeme je u nedalekých Lázní Bohdaneč, kde jsou k vidění pestré biotopy a významné ornitologické lokality. Dlouhá léta hrad chátral, neboť bohatství nebylo. Čas plynul až tu přišel člověk se spásným nápadem, který svolení dostal a tak ze skály pod hradem kámen těžiti začal. K zastavení a záchraně celé památky dochází ale již pozdě, neboť část hradu se bortí a mizí nenávratně v lomu. Tím se vracíme na začátek, kdy nemůžeme vidět celý původní hrad. Zbytek z něj je ale stále překrásnou stavbou s mnoha zajímavými místnostmi a dokonce tady mají draka, ale jakého! Málem jsem si, když jsem juknul do komnaty. No, to ale nebudeme rozmazávat. Výlet sem byl moc fajn a cena vstupného za to i tady stála.

Tak neseďte doma a pojďte ven, jen s tím občerstvením je to tady trošičku, no... Chmaták a Lapka s.r.o zde prodávají 0,5l malinovky za 50,- ,kopeček ne příliš zmrzlé zmrzliny za 55,-, tak vám nevíme... Jestli to nebude tím, že tady bydlel Rumburak.