Nový Bor

Vydejme se společně na krátký výlet. Jen na okraj Libereckého kraje, do míst pohádek, sklářů, historie a vzpomínek. 

A začněme hned pohádkově. Panská skála. Nejstarší geologické chráněné území u nás, jedno z nejstarších v Evropě. Pro mnohé patrně nic neříkající místo, kde vlivem zbytku lávového proudu a jeho stejnoměrnému chladnutí vznikly pěti a šestihranné rovnoměrné sloupce. Jejich stáří je cca 30 miliónů let a v jejich blízkosti vzniklo i jezírko, to zejména díky těžbě kamene, který zde byl na popud občanů v roce 1914 ukončen. I přes trvající protest občanů byla těžba za války obnovena, ale jen na chvilku. Stále někteří nic? Což takhle napovědět, že se místo nachází v Kamenickém Šenově na severu Čech a má něco společného se zámkem na Hluboké, Telči, či Dolským mlýnem. Ano, spojnicí je Pyšná princezna, klasika mezi pohádkami a ono námi popisované místo není nic jiného, než jakési kamenné varhany, na nichž se král Miroslav s princeznou schovávají před zbrojnoši. Jako by tady i dnes byli. Možná díky pohádce, možná taky ne, má místo své neodmyslitelné kouzlo. Možná, kdyby se zamýšlené pokračování o dvacet let později zdařilo, byl by Kamenický Šenov opět centrem dění filmového štábu okolo pana Bořivoje Zemana. Jenže osud tomu chtěl a Pyšná princezna královnou se natáčení nedočkalo, především kvůli rozvodu herců a soudním tahanicím. Dokonce je známo, že pohádka se měla natáčet barevně, jenže barevný materiál nakonec padl pro úplně jiný žánr. Jenže místo není jen pohádkou, například ve stínu stromu pod varhany stojí Mariánský sloup jako památka na vdovu a mladého tovaryše, jež v roce 1739 na tomto místě ve vánici a kruté zimě o život přišli. Ne nadarmo se tak místu říká i Čertovy varhany. Panskou skálu není možné minout, leží u hlavní silnice mezi Libercem a Děčínem, u které je veliké parkoviště. Přes sezonu je zpoplatněno. Pokud se někdo vydá po stopách Pyšné princezny, měl by zajet do nedalekých Jetřichovic, kde stával domek uhlířské rodinky a milíře, o kousek dál potom Dolský mlýn, kde se pytlovali zbrojnoši. Jen znalci a milovníci této pohádky, při pohledu na chátrající mlýn, téměř zmizelý domek uhlířův a hromadu odpadků okolo Panské skály, vám asi slzička ukápne.  O těchot místech se u nás také dočtete. My však od Panské skály sjíždíme do nedalekého města.

Samotné město Nový Bor a širší okolí patřilo a tak trošku ještě patří právě sklářům, jejich práci a sklářské tradici. Jinak ale jde o klasické české město s několika paneláčky, obchodní zónou, výrobními a montážními halami a krásně opraveným náměstím. Pro turisty přijíždějící po vlastní ose je v centru hned několik parkovišť, která nejsou většinou zpoplatněna. Že jde o kraj sklářů naznačuje krásný skleněný strom, jež je usazen doprostřed kruhového objezdu, patrně proto, aby jej návštěvníci nerozebrali a nerozbili. Mezi nepochybné skvosty pěkně opraveného náměstí patří stará zástavba a naproti ní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který ovšem není veřejnosti přístupný. Výjimku tvoří mše, které se zde tu a tam u nějaké příležitosti konají. Městečko je klidné a náměstí nabízí obyvatelům i turistům několik míst k posezení a odpočinku, co nám však chybí, je zeleň. V parných dnech není na prostoru náměstí jediný stín a relax zóny se tak spíše stávají smažák zónami. My se před sluníčkem jdeme schovat do muzea skla a nelitujeme. Opravdu skvostné počiny nejen mistrů sklářů, ale i jejich učenců, oči nám krásou přecházejí a zejména ženy by nejraději většinu chtěli míti doma. Proto pánové připravte se, neboť v prostorách pokladny jsou mnohé výtvory ve zmenšené podobě ke koupi. Zároveň ale všechny uklidníme, vstupné i skleněné suvenýry jsou téměř za hubičku, některé za dvě. Výstavu naprosto fantasticky doplňuje příběh dvou váz, které lid rozdělovaly do doby zlomu a ve 13. století je naopak spojily. O tom a mnoha dalších zajímavostech se zde návštěvníci dozvědí. Nový Bor, dříve Haida, za návštěvu opravdu stojí.

Než opustíme město, nemůžeme vynechat pamětní místo u nedalekého Polevska. Jedeme tedy autem a ve zmíněné obci, hned na jejím začátku odbočujeme do Kytlic. Pozorný člověk si hned v první pravotočivé zatáčce, pod vzrostlým stromem, všimne množství svíček, fotografií a náhrobního kamene. Bohužel zde není žádné parkoviště a tak i my se o kousek dál otáčíme, abychom auto zahodili o kousek níž na kraji pole. Na tomto místě bohužel přišel o život námi tolik milovaný Véna, tedy Tomáš Holý a jsme-li v Novém Boru, sluší se na něj vzpomenout a zapálit mu tady svíčku. Alespoň za nás, protože naše srdce si svým hereckým talentem jednoznačně získal.

Nedaleké Kytlice a Mlýny pak vybízejí k procházce a různým aktivitám a dnešní výlet je tak spíše odpočinkovým a vzpomínkovým. Vždyť právě s Kytlicemi byl Tomáš, alias Véna spojen, stejně jako několik dalších známých osobností. 

Moc pěkný a klidný tento kout, proto ani dnes neseďme doma a pojďme ven.