Olomouc Zoo

Vydáváme se do Zoo Olomouc. Nachází se na Svatém Kopečku, což je místní čtvrť a rozhodně nejde přehlédnout. V okolní rovinaté krajině tenhle skutečný kopeček fakt vyniká. Oproti jiným zoologickým zahradám, má tato hned jedno mínus v podobě parkování. Parkoviště na množství návštěvníků je opravdu malinké a pochybuji, že dostačuje třeba v lednu, natož teď v dubnu, kdy sluníčko již pěkně hřeje. A červencovým návštěvníkům snad jen poradit, nechte auto v Olomouci a doražte místní MHD. Jezdí pravidelně a spolehlivě. My v dubnu máme to štěstí, že můžeme využít některé z parkovišť v obci. Poplatek 100,- za den? To by ten bus vyšel levněji, ale co, jde se. Těch pár set metrů k Zoo by byla příjemná procházka, pokud by byl v ulici chodník. Byť jde o vedlejší komunikaci, davy lidí mířící k Zoo se tak či tak proplétají mezi automobily místních i těch, kteří bláhově doufají ve volné místo u zahrady. Trošičku nám nesedí množství stánků před vstupem. Nevíme, zda nahrazují obchůdek se suvenýry, nebo se zde koná jarmark. Tak či onak, množství plyšáků, blbinek se zvířecí tématikou, magnetky, ale i oplatky, jedině ty pravé olomoucké, nám přijde jako hodně levný cirkus, který se před Zoo nehodí. Ani jsme nic podobného jinde neviděli. Vstupné 160,- za dospěláka je dnes jakýsi očekávatelný průměr, platíme a vstupujeme. Zoo není nikterak veliká, přesto návštěva může zabrat odpoledne, obzvláště chce-li člověk vidět vše. Zpočátku jde o ucelený okruh, druhá polovina již nabízí cesty dvě a tak se člověk musí občas vracet, aby viděl vše. Oproti jiným zahradám zde mají svou rozhlednu, která je velikým tahákem. Zatímco má mladá a sportovně založená žena hopsá vzhůru, já si sedám ukodrcaný pod rozhlednou a nabírám dalších sil. Výhled z rozhledny je prý ale skvostný, vstup zdarma. Já to měl za pár korun, neboť u lavičky bylo bistro. Zahrada je celkem příjemná, nějakou tu zeleň zde také mají. Uvádí, že chovají na 300 druhů zvířat, ale to nám moc nesedí. Ani nemůže, poměrně dost pavilónů se přestavuje a tak ani některá zvířata nemáme šanci vidět. Otázkou pak je, zda by nemělo býti vstupné nižší. To nenapadá jen nás, ale co, už jsme zaplatili. Jak jsme se dozvěděli, z části se buduje jakési safari, což turistickou hodnotu Zoo asi pozvedne. Kladně hodnotíme množství koček, lvů, jaguárů, tygrů, prostě je jich tady dost. Medvědi a vlci, zebry a sovy. Prostě opravdu dost, ale těch šelem tady mají asi nejvíce ze všech zahrad. To se nám moc líbilo. Zároveň je fajn dostatek občerstvení, i když ta cena. Ale jsme v zoologické, tady to člověk prostě čekat musí. Nevýhodou je krmení koz. Respektive jejich výběh, neboť abychom je mohli nakrmit, je potřeba zdolat trošku krkolomný žebřík. Dědečkové a babičky to řeší u vnoučat jejich vysazením a přehoupnutím na druhou stranu. Jenže, jak i já zjistil, krkolomná cesta vede také zpět. Tady pak musí staříkům s vnoučaty pomáhat dobrodinci, ochotni dítka vysadit zpět. Pak také negativně vnímáme rozestavěné pavilony, které určitě budou k dobru, ovšem znemožňují vidět některá zvířata a cena by se tomu mohla přizpůsobit. Pak negativně vnímáme situaci u stánku, kde z nabídky, čtyři hodiny před zavíračkou, vybírám klobásu. "Néní", hlásá slečna. Na dotaz, zda došla odpovídá, že se budé zavérat a tak se nebudó dělat s klobásó. Ale až za čtyři hodiny, krčím rameny. No á?, ptá se nechápavě, "enóm párek pane". Tak tedy párek, jenže trápení nekončí. Mimochodem, frontu jsme si vystáli a za mnou už zoufale funí další. "A chceté ho v rohléku, jako hot dog nebo s chlebém? Já jen, že rohléky nejsó." Proč mi to nabízí? S chlebem. Za chvíli mám jednu nožičku párku za krásných 80 korun a k tomu jeden krajíc chleba. Takže bistro za vstupem vpravo nedoporučujeme, blondýnečka je trošičku svá. Mezitím paní vedle plácá své děcko a huláká: "nepí to, dej to ocinovi, nebo sa cestó pohrčáš". Manželka, absolutně nemilující nářečí, omdlévá. Asi ji budu křísit párkem. Potom k mínusům připočítáváme jarmark před vstupem. Mohlo by se zdát, že tahle Zoo má více záporů než kladů, ale pojďme si říci, že zoologická samotná je pěkná a nenáročná. Zanechala v nás hezké vzpomínky, rozhodně ji ale mezi naše top zoologické neřadíme. Společně s zážitky si odvážíme prožitky z úsměvných situací, které budou k dobru při vyprávění veselých historek.

Takže i tahle Zoo, řekněme někde okolo 5. místa naší zooparády, za návštěvu stojí. Proto neseďte doma a pojďte ven.