Písek, Týn nad Vltavou

Zveme vás na dnešní putování po jižních Čechách, které jsou krásné a rozmanité. Dnes vás zavedeme do známých i méně známých míst. Tak tedy pojďme.

Naše dnešní putování začneme ve 3. největším městě Jihočeského kraje, v Písku. Město, tedy tenkráte osada, založená ve 12. století na řece Otavě za účelem rýžování zlata. Respektive šlo o jakýsi zlatonosný písek a proto se to tady jmenovalo Na písku. Na druhé straně řeky pak vzniká Nový Písek a obě města nechtějí býti spolu spojována. To šlo asi dosti těžko, neboť spojení zajišťoval kamenný most, který je dnes k vidění a jedná se o nejstarší kamenný most u nás, jenž se nám dochoval. Po staletích se města přesto spojila, z důvodu rýžování a těžení vzácných kovů se ve městě mimo jiné zřídila mincovna. Tu bychom ale dnes hledali marně. Namísto toho za dob socialismu vznikaly v Písku jiné, dosti známé provozy, pro příklad uveďme Jitex. Dnes ale již Písek opět krásní a tak můžeme kromě onoho nejstaršího kamenného mostu, u kterého prodávají v café Mozart lahodné zákusky a dobrou kávu, obdivovat množství folklórních, městských a hudebních slavností, věž děkanského kostela nebo jednu z nejstarších vodních elektráren ve střední Evropě a vůbec nejstarší u nás. Do dnešních dní by měla býti stále funkční a považme, od roku 1887. Mezi turistická lákadla zároveň patří každoroční stavění soch z několika tun písku na nábřeží, kdy každý rok jsou sochy stavěny na jiné téma. Vždy, alespoň dle toho, co nám tvrdili, se jedná o věci spojeny s městem a opravdu vydrží celou sezonu odolávat větru a dešti. Nevěříte? My už ano. Zajímavým místem je taktéž hrad, v jehož útrobách mimo jiné sídlí muzeum, ve kterém se nejen o rýžování a všem s tím spojeným, dozvíte mnohé zajímavé informace. Mohli bychom pokračovat výčtem kostelů, kaplí, městských hradeb, nebo alespoň dochovaných částí, ale to by bylo opravdu na dlouhé povídání, které by vás připravilo o mnoho cenných prožitků. Mimochodem, pokud vás někdo bude zvát do města univerzitního charakteru, bude jistě míti na mysli město Písek. Zde ale žádná univerzita není a marně bychom ji hledali, snad útěchou může býti soukromá vysoká škola, a to Filmová akademie Miroslava Ondříčka.

Pojďme se vypravit o něco jižněji, alespoň pro tuto chvíli. Přesunout se můžeme po některé z cyklotras, autem, busem a nebo vláčkem přímo z Písku a zbytek zase dojet busem. Týn nad Vltavou, město, kde sice koleje končí, avšak od roku 2013 je provoz na trati zastaven. I přesto jde o pozoruhodně krásné město se zámkem, v němž v současnosti sídlí muzeum s mnoha zajímavými exponáty, nedaleko pak lze navštívit Vltavotýnské podzemí. Bohužel naše načasování je nepříliš dobře zvládnuté a tak interiéry jednoho i druhého nám zůstávají zapovězeny. Malebné městečko, v jehož centru je dosti čilý provoz. Asi to tady jinak nejde, troška zeleně po obvodu nabízí pár míst k posezení ve stínu. K zajímavostem patří například výstavba Masarykových kasáren pro potřeby vojáků po 1. světové válce, které ale bohužel za následující války zabraly jednotky SS a bylo zde umístěno na 400 vojáků právě těchto složek. A jakoby nebylo takových, řekněme ne příliš pozitivních zajímavostí málo, při stavbě docela vzdálené přehrady Orlík došlo k vzedmutí řeky Vltavy natolik, že část Týna se ocitla v zátopové oblasti a tak byla srovnána se zemí. Zanikly dokonce svého času vyhledávané Vltavotýnské jezy a v neposlední řadě se Týn nad Vltavou stal přesně tím místem, kam může člověk vyjet a takříkajíc si dobít baterky. Neboť v dohledové vzdálenosti od města vyrostla jaderná elektrárna Temelín. Abychom ale scénář Týna nemalovali jen na černo, najdeme zde jedno ze dvou otáčivých hledišť, i když to místní je trošku ve stínu slávy toho Českokrumlovského. V okolí je několik zámků, které lze navštívit a pak místo, ke kterému z centra stačí dojít pěšky.

Semenec, nebo V Semenci, je místní část, která je od centra opravdu vzdálená několik stovek metrů. Sem míříme jednak na rozhlednu, nebo spíše takovou kamennou vyhlídku, ze které máme JETE jako na dlani, daleko romantičtější pohled je však dolů, na soutok Otavy a Vltavy, ke kterému se dá pohodlně dojít. Bezpochyby romantické a krásné místo, jen nezvedat své pohledy. A druhak, ještě o pár kroků dále a právě mezi rozhlednou a soutokem, se nachází přírodovědné muzeum. Za mírný poplatek je tady toho k vidění opravdu více než dost a každý si zde najde to své. Přiznám se, že zpočátku jsem já nebyl zrovna příznivec výletu sem a dle počtu návštěvníků nejsem jediný, ale velmi brzo jsem podlehl i já. Chlapci a chlapi, bylinky, jejich popisky, k čemu a jak je využít, třeba k pečenému selátku, ke grilu a nevím, jaké ještě přípravě pokrmů, kdy se z vás během minuty stane mistr grilování, byly jednoznačně mou volbou. Nemohl jsme se odtrhnout a má představivost neměla mezí.

Sbíhají se vám sliny, nebo snad si myslíte, že vaše umění nikdo nepřekoná? Rozhodně si sem zajeďte a uvidíte, že věci se mají ale úplně jinak.

V neposlední řadě můžeme doporučit návštěvu Křtěnova. Jedná se o obec, ve které ještě před pár lety bujel život a jež musela ustoupit výstavbě jaderné elektrárny a z které zůstal stát jen kostel s hřbitovem. Pohled skrze věžičku kostela a strom na několik málo metrů vzdálený gigant jaderné elektrárny činí z tohoto místa doslova sci-fi. Neuvěřitelné, silné a děsivé zároveň. Tak tedy neseďte doma a pojďte ven.