Prachovské skály

Jedno z několika míst, které by měl každý čech navštívit. Název získala oblast od obce Prachov, u které se nachází, jednoduše a prostě. Vstup je možný nejen od zmíněného Prachova, ale také z druhé strany, od silnice I/35 Turnov – Jičín. Bohužel, jde o místo, kde si turisté doslova podávají dveře a tak počítejte s pravým čecháčstvím, parkovné 100,-, vstup 150,- a pokud se zde budete chtít po výšlapu občerstvit, 250 za oběd z bufetu je průměr. Ale nepředbíhejme. Trasa s kočárkem a naučná stezka pro děti, které vedou mimo hlavní trasy Prachovských skal, jsou zdarma. Samotná skaliska pak nabízejí tři různě dlouhé okruhy, kdy nejdelší je zelený a jeho délka činí 3,5 km. Několikrát však dochází k nutnému zdolání převýšení až několik desítek, či stovek metrů a věřte, že víme o čem píšeme. Naše nadšení zdolat právě tu nejdelší a nejkrásnější trasu, s několika nenahraditelnými výhledy, nás opouští hned při prvním stoupání do několika set metrové výšky. Hernajs, safr lotr, už tady si totiž připadám jako koza kamzikowa J. A pak už to jde rovně, dolů, nahoru, po schodech, mezi skalisky, po čtyřech i bokem napřed a ačkoliv nadšení dávno vzalo za své, odhodlání nikoliv. Další dvě trasy jsou poněkud kratší, se zelenou se v některých místech protínají a tak vyhnout se stoupání a sestupům rozhodně nejde. Nakonec, chce-li člověk vidět ta panoramata, za kterými sem přijel, musí někudy na ta skaliska prostě vylézt. Nakonec, ač velmi potěšeni výletem, jsme radostni po posledním sestupu a poklidném návratu ke startovní pozici. Vyčerpáni jdeme poobědvat a vybíráme si bufet s hotovými jídly. Langoš a klobása je ve srovnatelné cenové relaci a proto si vybíráme svíčkovou s knedlíkem a králíka se špenátem a knedlem. Normální závodka s menšími porcemi, s půllitrovou kofolou jsme tam za více jak pětikilo, takže Prachovka dnes za tisíc pro dvě osoby. Inu, nezáleží na penězích, hlavně když se člověk strhne, že? Nevíme, jak dlouho budeme tak hloupě tolerovat to vzájemné okrádání mezi námi, ale je potřeba s drahotou na takovém místě počítat. Na straně druhé to eliminuje alespoň nějak zájem o tento kousek přírody, protože jít do přírody je fajn a vést k tomu dětičky (což tady bylo v hojné míře) je super, ale na straně druhé nějak nevěřím, že by ty dychtivé davy turistů tady, nějak přírodě prospívali. Ať tak či jinak, Prachovské skály stále za návštěvu, alespoň jednou, stojí a proto…

…neseďte doma a pojďte ven, my už tady byli….