Přešticko

Samotné město Přeštice je především součástí hlavního tahu mezi Plzní a městem Klatovy, popřípadě Šumavou či hraničním přechodem Folmava. A je to ve městě znát. Hlavní tah rozetíná město na půl a tak v celku pěkné náměstí je zahaleno šedí prachu. Přesto jsou Přeštice známým a hojně navštěvovaným městem. Už jen třeba proto, že jde o rodiště Jana Jakuba Ryby, i když mladé generaci už ani tohle nic moc neřekne. Kostel, kolem kterého denně projedou tisíce aut, je krásně opraven a je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Interiér je krásný a i když stojí opravdu na rušném místě, je v něm klid. Z popisků se dozvídáme spoustu zajímavostí, kdy některé překvapí, jiné poučí a dokonce i pobaví. Pod kostelem se nachází Dům historie Přešticka, což je vlastně městské muzeum. Za skromný peníz lze tento dům navštívit a rozšířit tak své obzory o historii města a okolí. Nad kostelem, v těsném sousedství, stojí pozůstatek socialismu, tedy budova tak typická pro odobí před revolucí. Dříve zde sídlila farma a masokombinát, což bylo tehdy zcela běžné, pro ty, kteří nepamatují, v tomto zařízení se vyšlechtila Přeštická prasátka. Jistě, dnes již tento druh nenajdeme na tomto místě, ale byl jim zde postaven pomník, který se stal dalším z cílů zvědavých turistů. No čučíme na to jako chleba z tašky. V létě tryská uprostřed náměstí jakási fontána, která v zimních měsících obehnána vitrínou bývá a s odkazem již zmíněného Jana Jakuba Ryba, jsou vitrínky plné vánočních postav, zvířátek a vánoční tématiky. Vlastně jde o jakýsi Přeštický betlém.

Město je dostupné vlakem, autobusem, na kole i pěšky, popřípadě jako v našem případě, vlastním vozem.

O kousek dále leží městečko Červené Poříčí. Vcelku nenápadné místo, které po hlavním tahu jen tak projedete, leč bez povšimnutí místní zámek zůstává. A to je veliká škoda. Rozhodli jsme se to změnit. Bohužel zrovna v čase, kdy se blížily vánoce. Blížily? Dobře, budou zítra. To je mi ale šikovné načasování. Manželka nevěřícně kroutí hlavou, přesto se na výlet plna zvědavosti vydává. Cha, štestí přeje připraveným. Zámek je otevřen a nabízí několik okruhů, včetně vánočního, kdy bez průvodce můžeme projít zámecké komnaty, leccos si přečíst a vidět. Cena za každý okruh je 160 kaček a protože jsou ty vánoce, manželka dostává domácí svařáček. Já teda taky, jenže jsem kočí a tak mi je můj šálek odejmut a přiřazen mé milované manželce. Obětuje se a popíjí obouruč. To ale až po velmi povedeném probádání interiérů zámku s bohatou výzdobou i historií. Zámecká zahrada je přístupná zdarma a až na obdiv její rozsáhlosti na ní není vlastně nic k vidění. Manželka je potěšena a doufám, že ne jen ovíněna.

Jako jasně, blízko je také vodní hrad Švihov, jenže tam jsme už byli. Míříme blíže k Domažlicím, přesto nikterak daleko. Bolfánek je název rozhledny na stejnojmenném vrchu. Stojí na místě bývalého poutního kostela a do dnešních dní tuto stavbu opravdu připomíná. Výstup je dobře značen, jen je dobré se míti na pozoru, jde se lesem. Záměrně zde začínáme tím, co není na první pohled viditelné, leč dobře značené. Jako první totiž každý z příchozích uvidí nový zámek. Býval zde starý, který byl postupně přestavěn na zájezdní hostinec, jehož pozůstatky zde do dnešních dní uvidíte. Bylo možné se zde ubytovat v jednom ze tří pokojů s lázeňskou horkou vodou, která zde vyvěrala. A právě odtud vzniklo slovo "lázeň", které se hojně používá doposud. O letní sezoně pak asi každý užasne nad množstvím květin a dřevin, které nejsou pro tuto oblast úplně běžné. A každým rokem zde mají nové a nové. Tajemství tkví v "Americké zahradě". Pokud vystoupáte na Bolfánek a pokocháte se pohledem, zpět se vydejte okolo restaurace na druhou stranu a u ohrady se vydejte vlevo skrze ni. Obora je onou zahradou, která po staletí sloužila a slouží k předpěstování právě takových kousků a vězte, že na to zíráme, jako bernardýn na buřta. Ačkoliv nejsem žádný kytkoznalec a strom je prostě strom, ačkoliv listí od jehličí poznám, tady je to jiné. Tyhle stromy neznám, jsou zvláštní a krásné. Tahle procházka stojí za to a těch pár roků navíc nás jednoznačně obohatilo.

Dnes toho bylo více než dost, proto šupky někam na penzion, hotel či jen tak do restaurace, odpočinout nožkám a dopřát si něčeho dobrého. A příště zase nebudeme sedět doma a půjdeme ven.