Příbram, Svatá Hora

Vyrážíme do Středočeského kraje, do města hornictví Příbram. Právě hornictví je zde věnováno jedno z největších muzeí tohoto odvětví u nás, rozděleno do několika oblastí, které společně tvoří jakýsi skanzen. Navštívili jsme jen jednu část a musíme uznat, že se nám tady moc líbilo. Z vyprávění průvodce a zároveň bývalého horníka nám chvílemi běhá mráz po zádech, neboť i tady, stejně jako v Jáchymově, se do historie zapisuje město politickými tábory pro těžbu uranu. Životy a osudy nesmyslně odsouzených i těch, kteří zde pracovali při výkonu povolání, jsou nepředstavitelné. Těžba zde válku přežila, přesto i ta byla před několika lety ukončena. Dolovalo se celkem v pěti hlunbinných dolech, které lze navštívit s průvodcem. Na dole Vojtěch byla dosažena hloubka 1000 m, a to jako první na světě. Těžba v Příbrami byla po dlouhá léta jedna z nejmodernějších důlních činností. Dnes město dostalo jiný ráz a je znát, že se velmi pomalu ale jistě mění. Centrum města prošlo omlazovací kůrou a tak i přes množství hald v okolí města, připomínající dlouholetou těžbu, se město postupně obléká do pěkného hávu. Minulost těžařství je ale důležité si připomínat a tak vstupné do muzea je přívětivé a opravdu k bohatému výkladu máte i možnost hodně věcí shlédnout. Příbram nabízí mnoho krásného a zajímavého, pro zajímavost, věděli jste, že právě okolí Příbrami je tím místem, kde padly poslední výstřely druhé světové války na našem území? Nebo, že do města v roce 1959 dopadl meteorit? Dalším a asi největším tahákem je Svatá Hora. 

My pokračujeme, tentokrát na jiný okraj města. Svatá Hora není jen městskou částí, jde o známé poutní místo, kde jsem oproti mojí milované manželce nikdy nebyl. Pod areál se dá dojet autem nebo MHD, parkoviště je samozřejmě zpoplatněno, ale nejedná se o žádnou cenovou katastrofu. Cesta k poutnímu chrámu je krátká a příjemná, to už ale stojíme před místem, ze kterého i takovému bezbožníkovi, jakým jsem, spadla brada. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie se čtyřmi kaplemi a muzeem je volně přístupná, tedy bez vstupného, je zde ale nutné dodržovat základní pravidla, jako je zákaz fotografování, zákaz hluku, což některé mladé rodiny nechápou a v klidu si nechají své ratolesti hrát na honěnou, prostě základní věci, které se na tak posvátném místě dají očekávat i od bezvěrců. Bývalá rezidence Jezuitů tady na Svaté Hoře, na důlní činnost tak trošku navazuje. Počátek poutního místa však sahá až do barokních časů a místo to není jen kouzelné, ale především krásné. 

A aby člověk viděl tato místa, stačí jediné, nesedět doma a jít ven.