Přimda, Bor

Touláme se Plzeňským krajem a dnes se vydáme na nejzápadnější západ kraje. A vezmeme to pěkně odzadu pět do vnitrozemí.

Z Plzně popojíždíme kousek dál, k nejstaršímu hradu v ČR s dochovaným nejstarším záchodem v Evropě. Kamenný posez, jen se usadit. Kdeže se to nacházíme? Na hradě Přimda, cesta je sem dobře značená. Parkoviště označené a cesta k hradu trošičku prudší, ale potkáváme i rodiny s dětmi, takže rozcvička dobrá pro všechny věkové kategorie. Pozůstatky hradu s výhledem do širého okolí, včetně západních sousedů i Českého lesa na sebe nedává dlouho čekat. Jakoby nebylo 21. století. Všudypřítomná téměř nedotčená příroda nás velice uklidňuje, zalévá nás pocit radosti a klidu zároveň. Prolézáme zbytky hradu, kde vstupné je naprosto zdarma. Ale dlouho zde nesetrváváme, tento bod nebyl v programu, takže zpět na naši trasu.

Pokračujeme po silnici 605 k hraničnímu přechodu. U Kateřinských chalup odbočujeme na Svatou Kateřinu, nenechme se zmást, to není ten věhlasný resort a tam odbočujeme vlevo. Mezi domy vede asfaltová silnička a pokud budete dobře koukat, všimnete si i ukazatele k Rozhledně Milíře. Nejprve nás to vůbec netrklo, ale po vystoupání na nedaleký horizont jsme se lekli dřevěné postavičky uhlíře, sedícího u silničky. No jo, vždyť milíř je jakýsi proces pomalého hoření a karbonizace dřeva, neboli výroby uhlí. To už vidíme i samotnou rozhlednu. Její kovová konstrukce je nepřehlédnutelná a vyzývá k výšlapu na její ochoz. Parkujeme přímo pod ní a zcela zdarma šplháme nahoru. Její výška 30 metrů nabízí nezaměnitelný výhled na Český les, Šumavu i naše německé sousedy. Prostě opět výhled a pocit k nezaplacení. 

Den ještě nekončí a i když jsme již nyní plni dojmů, vracíme se zpět k Plzni. Zastavujeme se v malém a malebném městečku Bor u Tachova. Po rychlé prohlídce centra míříme na zámek. Jenže během naší návštěvy místního zámku probíhá rekonstrukce, tudíž z něj mnohé nemáme. Přesto je k vidění velmi pěkný areál a část interiérů. Vstupné nám ovšem přijde zbytečně vysoké s ohledem na omezenou část přístupných prostor. Chvíli jsme se zdrželi, něco málo viděli a už míříme o kousíček dál, konkrétně na Šibeniční vrch. Ten se nachází severně od města Bor, respektive pár desítek metrů. Název rozhledna je zde brán trošku s nadsázkou, neboť jde o jakýsi posed, nebo lépe řečeno, jednopatrovou dřevostavbu, ze které je vidět město a blízké okolí. Ovšem jde o místo, kde si člověk má odpočinout od každodenního stresu a připomenout si, že na věci je potřeba občas koukat s nadhledem. A za to patří tomuto místu palec nahoru.

Navštívili jsme opět krásná a zajímavá místa. K tomu nám, stejně jako vám, postačilo nesedět doma a jít ven...