Šaunštejn

… neboli Loupežák. To proto, že byl nazýván Loupežnickým hradem a podle nás asi právem. Přesně takto si totiž představujeme místa, kde loupežníci žili. Ale popořádku. Dnes si dáme pořádný výšlap. Nejprve je potřeba se dostat do obce Vysoká Lípa, ležící mezi Hřenskem a Jetřichovicemi. K tomu nám poslouží náš vůz, popřípadě sem zajíždí několik autobusových linek. Odtud již pěšky po České silnici, neboli pěšině, která od pradávna spojuje Jetřichovice s Německem a jednalo se o důležitou obchodní cestu. I proto sem ti loupežníci zapadají. Po chvíli odbočujeme a po dobře značené cestě mírně stoupáme do lesů, ze kterých se tyčí obrovský skalní útvar. To je náš cíl. Z pod skalního útvaru vedou vzhůru poměrně strmé schody, respektive několik desítek schodů, ale i takový kolos jako já je docela v pohodě zdolal. Cestou potkáváme několik do skal vytesaných úkrytů, asi komnaty loupeživých neřádů. Po výstupu si připadáme jako v nebi. Rozhled odsud opravdu měli obrovský, nejen do údolí pod námi, ale národní park zde máme jako na dlani. Je-li tedy povídání o lupičích pravdivé, byli nejen zdatní, což by se očekávalo, ale také žádní hlupáci. Vymyšleno to bylo dobře, otázkou ale zůstává, zda se místní povídačky skutečně staly. Je nám tady krásně a nemůžeme se nabažit čerstvého vzduchu, ale čeká nás ještě jeden, méně náročný cíl.

I když to zpočátku tak nevypadá, výšlap je opravdu lehčí a cesta k němu příjemná. Občas musí člověk dát pozor, kam šlape, ale zanedlouho stojíme u zásobovací cesty. Jsme téměř u cíle, jen zůstává stále skryt za stromy hlubokého lesa. Ukazatele a poutače však ani nás, stejně tak další turisty, nenechávají na pochybách a po pár krocích již cvaká foťák. Malá Pravčická brána, která se se Šaunštejnem vyhnula obrovskému požáru a proto pohled na ni není tak tristní, jako na její mnohem větší sestru. Tento cíl je možné dosáhnout i s dětským kočárkem a na kole po značené cyklostezce, vedoucí z hlavní silnice mezi Vysokou Lípou a Mezní Loukou. Cesta přes Šaunštejn bude patrně kratší, ale jen pro pěší a poměrně náročnější. Rozhodně však stojí za to sem vyrazit, protože zde je příroda v naprostém pořádku a výhled na tu zdravou i shořelou část nám dává možnost nejen posoudit, jak moc se to zde změnilo, ale také jakou sílu má příroda ve vlastní obnově. Jediným, kdo celý zážitek kazí, je opět člověk. Množství odpadků na přístupové cestě je jasným důkazem, jací jsme zm... Tu a tam něco sebereme, ale to by tady musel mít člověk několik pytlů, aby to sesbíral všechno. Nu což, pomineme-li tohle, jde o naprosto maximálně využitý den a můžeme jen doporučit, neseďte doma a pojďte ven.