Smíchovský pavilon

Restaurace Smíchovský pavilon si pamatuji už jako dítě. Vždy plno, včetně předzahrádky. Lidé z okolí u piva a jídla, obojí vyhlášené široko daleko a do večerních hodin hlahol. Žádný řev a rozbíjení skla tak, jak tomu je dneska, kdy si takto každý idiot dokazuje svoji hloupost, i když si myslí něco jiného, prostě jinak se žilo a točená Plzeň, to bylo něco. I můj strejda tam občas zašel, já jako dítko několikrát s tátou a tahle hospoda měla svoje kouzlo. O několik let později, vlastně o tři desetiletí jsem překvapen, že tento podnik stále funguje. Prošel omlazovací kúrou a jak je patrno, změnilo se vše. Už se zde nečepuje točená Plzeň, jídelní lístek nenese odkaz české kuchyně, to vše první dojem z návštěvy při jedné z cest s mojí milovanou manželkou. Vyprávím jí zážitky z dětství spojené právě se Smícháčem, jak se mu lidově říkalo, ale z toho tady zbyl jen ten název. Dáváme si kafe, klasické preso, malé a drahé, po chvíli dostáváme i jídlo. I když dobře chutná, porce není úplně k najedení a cena není úplně z nejlevnějších. Pravděpodobně zde bude dobré posezení s přáteli večer, jak jsme my říkali piatika, ale odkaz staré doby vymizel. Tady si uvědomuji, že ne vždy přijít a starému místu se snažit vtisknout nového ducha, je to nejlepší. Na jednu stranu jakási amerikanizace, na straně druhé snažit se vymyslet něco extra po svém, obojí se ne vždy úplně daří a je mi trošku smutno z toho, že neumíme, nebo leckdy nechceme, navázat na odkaz našich otců a dědů. Jistě, doba se změnila, ale proč to nepostavit na tom jádru, které fungovalo a dalo třeba tomuto místu věhlas. Bohužel, nakonec i sama obsluha v době naší návštěvy nebyla naší přítomností nijak nadšena. Očividně jsme narušovali klid v jinak prázdné restauraci. Škoda, zůstaly tak jen vzpomínky na slávu Smícháče, tam v Karlových Varech.