Stráž nad Nežárkou

Vydejme se dnes do míst v jižních Čechách, která stojí tak trošičku stranou hlavního zájmu turistů a přesto, vynechávat bychom je rozhodně neměli. Protože I tady se psala naše historie a kdo ví, třeba se někoho z nás osobně dotýká.

Městečko Stráž nad Nežárkou, respektive centrum, je typickou ukázkou jihočeské maloměstské, dalo by se říci až vesnické, architektury. Několik dochovaných a opravených stavení mezi sebou svírá náměstí, jemuž dominuje zámek. Tedy původně hrad, který tak jak bylo zvykem, byl přestavěn na zámek někdy v 18. století. Město má ve znaku modrou růži na žlutém podkladu, což by mohlo značit rod Rožmberků, které různě barevné růže ve znacích měli. Modrožlutá je ve městečku snad všude a patřičně jsou na tyto městské barvy asi hrdi, přiznejme si ale, že v některých mohou vyvolávat trošičku jiné představy o důvodech zbarvení. Lampy, směrové městské cedule, nápisy, vše ve žlutomodré, až to kolikrát na malé městečko přijde moc. Ale vraťme se k zámku. O minulosti se mnohé nedozvíme, neboť je v soukromých rukách a otevírá se veřejnosti jen v letních měsících, nebo při konání kulturní akce či koncertu. Těch zde do roka několik pořádají, dnes ale nemáme štěstí. Co ale víme zcela určitě je, že jej v roce 1914 kupuje jistá dáma a vlastní jej, oficiálně tedy až od roku 1920, do roku 1930. Tato dáma život ve Stráži naprosto milovala a užívala si to tu. Jednoho dne nám naše sousedka a vzdálená příbuzná mé milované manželky povídá. "Ve Stráži, tam to miluju. Odtamtud byl můj dědeček, který se tam narodil, mlynářem vyučil a potom, co se po zemi potuloval a nádeničil, se do Stráže vrátil a rodinu si tam založil. A tenhle můj děda mě brával ke kamennému mostu, u kterého stával mlýn a na Nežárku na loďce vyvážel milostpaní, která odpočívala rybolovem. Prý mu vždy vyprávěla a on tiše naslouchal. Kolikrát mi vypravoval, jak byla milá a hezká a já mu to záviděla." Krásný příběh nebyl o nikom jiném, než o Emě Destinové. Právě ona byla onou, do dnešních dní tady ve městě milovanou, zámeckou paní. Při návštěvě města tedy sestupujeme po silnici, abychom mohli opravdu z mostu shlédnout, dnes již bývalý mlýn. Vracíme se zpět k zámku a bohužel, dnes tedy neuvidíme muzeum této umělkyni věnované. Naproti zámku v malém parčíku lze alespoň vzdát hold u pomníku Emy Destinové. Na náměstí je místní minipivovar a máte-li chuť, zajděte ochutnat, jak zde umí vařit pivo.

Jako tip v okolí přihazujeme Zoo Na hrádečku v nedaleké Dolní Pěně, popřípadě některé z několika vesnických památkových zón v okolí. A proto neseďme doma a pojďme ven.