Šumperk

Mnohokrát jsem slýchával o tom, jak město Šumperk je díra, konec světa a nevím, co ještě. Jo jasně, nevede sem žádná dálnice, hlavní tah I /11 z Hradce Králové spíše připomíná okresku druhé třídy a že by tady létali pečení holuby rovnou do pusy, to se taky říct nedá. Jenže, i v tomhle městě se událo něco, co za návštěvu a vyposlechnutí rozhodně stojí. Zveme vás tedy do města, jemuž se říká Živá brána Jeseníků.

Šumperk, město na říčce Desné, v němž se těžilo několik nerostů. Vlastně v něm i jeho okolí. Asi by se také dalo mluvit o zámku, který ve městě je a kterým prošel Matyáš Korvín, rod Žerotínů a dalších, jenže v něm sídlí jakási střední škola. Také až tady si všímáme typického náměstí pro širokou oblast od Šumperka, a to radnici uprostřed náměstí, pár stromků okolo, nejlépe jeden na každém rohu, ukázka výrobků z betonu v podobě dlažby v několika odstínech šedi a po úplném obvodu parkoviště. Nový Jičín, Příbor a další náměstí nedalekých měst, jsou jako přes kopírák. Hlavu si tady nikdo moc nelámal a o využití prostoru, v Šumperku spíše prostůrku, ani nemluvě. I když právě podstatně stísněnější prostory šumperského náměstí z něj dělají docela pěkný prostor. Ve městě lze zajít do některého z kostelů, nebo se zajít podívat na historickou budovu na výrobu manšestru. Pro nás, daleko zajímavějším lákadlem, je ta část historie, která se právě zde v Šumperku a blízkém okolí, zapsala do historie velice výrazně a nesmazatelně. Čarodějnické procesy. Ano, právě tady se zejména v 17. století dovršily hrůzy v podobě čarodějnických procesů. Mezi lety 1679 až 1694 zde padlo za oběť 25 obyvatel města a dalších z okolí, v čele s děkanem Kryštofem Lautnerem, rodinou Kašpara Sattlera a Jindřichem Peškem. Ten se po mnohaletém věznění a týrání nakonec stal jedinou nepokořenou obětí. Jakže to myslíme? Inu, to je tak. A nebo víte co? Přijeďte do Šumperka a přijďte do muzea čarodějnických procesů. Poměrně krátká procházka sklepením každého vtáhne do děje, neboť při vstupu každý z návštěvníků dostane na uši sluchátka, při návštěvě místností vás tento hlas nejen povede a provede, ale zcela vám popíše hrůzy, jež se zde udály. A bodejť ne, vždyť návštěvníky zde svým hlasem neprovází nikdo jiný, než Jindřich Boblig z Edelstadtu. Ten, který jako mnozí jiní, zneužil svého postavení světského soudce a torturou, neboli neúměrným týráním a mučením, vězněním a vydíráním, vynucoval doznání ke smyšleným zločinům. Celkem tak na Šumpersku a Jesenicku bylo uznáno vinným a upáleno zhruba 200 lidí. Tyto monstr procesy vstoupily do dějin a jak pravil soudce Boblig, ještě dlouho se o jeho "záslužných krocích" bude povídat. Naslouchejte při návštěvě muzea jeho hlasu, nechte se vést a poznáte sami, jak vám jeho odhodlanost a klid budou nahánět husí kůži.

Vracíme se zpět na náměstí, abychom odpočinuli a vstřebali nabité zážitky na lavičce pravdy. Jak příznačné, že? I tady se setkáváme s uklizeným městem a jedna ze zajímavostí, které si ale málokdo všimne, jsou veřejné toalety. Od Hradce Králové dál na východ si všímáme veřejných záchodků v jakékoliv kvalitě, přesto vždy naprosto čisté, otevřené nonstop za minimální poplatek, a to nejsme nikde na nádraží, kde to člověk očekává. Tak nakonec i veřejné toalety přispívají ke kladnému zážitku návštěvy města.

Šumperk a jeho velmi blízké okolí bychom ale ještě neopouštěli. Alespoň ne do doby zastavení se v obci Nový Malín. Ta je vázána další nepříliš příjemnou, naopak spíše krutou, historií. Kdysi totiž existovala ves s názvem Český Malín a není tomu moc dlouho. Tato ves se nacházela dál na východ, jenže jako v Čechách nacisté vyhladili Lidice, na východě stejně krutým způsobem zlikvidovali Český Malín. Za oběť padlo 374 lidí, celých rodin včetně žen a dětí. Jsme zastánci toho, že i taková a někdy právě taková místa s jejich historií, je potřeba navštěvovat a připomínat si hrůzy války, protože to vypadá, že mnozí pro svůj blahobyt a snad jakousi hloupost zapomínají, že žádná válka nám obyčejným lidem, nikdy nepřinesla nic dobrého. Pomník těmto obětem z 13.7.1943 stojí právě zde, v bývalé vsi Frankštátu, neboť sem byli po válce přesunuti zejména Volynští češi a při prvním výročí ukončení války byla obec přejmenována na Nový Malín. Bohužel i taková je historie naší země a ať se to někomu líbí nebo ne, neodmyslitelně k nám patří.

Ale abychom ty čarodějnice a hrůzy páchané nacisty přeci jen odlehčili, popojedeme do blízkých Vikířovic. To vybízí k prohlídce něčeho u nás ojedinělého, a to k návštěvě muzea silnic. Návštěvník se zde dozví vše o historii, způsobu a plánování silniční sítě až po jejich realizaci, včetně údržby a mnoho dalšího. Expozice nabízí i stroje k tomu určené a mnohdy se jedná o pěkné kousky. Bohužel otevírací doba je pouze od úterý do soboty, s čímž úplně nepočítáme. Má chyba a tak v neděli můžeme civět jen přes plot a snad trošku závidět všem, kteří uvnitř byli a popisují, o jak zajímavé a pěkné muzeum vlastně jde. O pár metrů dále vidíme transparent veterán muzeum a zemědělský skanzen. Pozemek je obehnán betonovou zdí, jako v devadesátých letech kasárna. Zpoza zdi místy vykukuje nějaký šrot a tak nakukujeme. Pravděpodobně jakýsi bývalý cirkusák, či sběratel veškerého harampádí, mezi kterým nechává tu a tam proběhnout nějaké zvíře ze statku. Také tady nám spíše jedinci tvrdí, že před deseti lety šlo o zajímavý počin a poměrně hezké místo, dnes spíše než cokoliv jiného tenhle skanzen připomíná placený šroťák s několika ubohými zvířaty. Jdeme pryč, když tu za zatáčkou krásná dřevěná lávka přes říčku Desnou. Zde si můžeme odpočinout a zamyslet se nad tím, zda a jaká je ten Šumperk díra. 

Proto, abychom to zjistili nesmíme sedět doma, ale musíme jít ven. I Šumperk za to rozhodně stojí.