Zlaté Hory

Touláme se v okolí Jeseníků a právě sem, pár kilometrů od města, mě pozvala má milovaná manželka. "Tady jsem byla s babičkou jako mladá dívenka", pravila a tak se vydáváme po stopách jejího dětství a pak ještě dál. Přijměte tedy pozvání a přidejte se k nám.

Rejvíz je nejvýše položenou vsí v Českém Slezsku. Je spíše turistickým rájem, než že by sama něčím žila a není se čemu divit. Prakticky jde o obdobu Kladské u Mariánských Lázní. Rašeliniště a naučná stezka. Navíc, oproti západočeským lázním, zde navštěvujeme Mechové jezírko. Ale postupně. Auto necháváme na jednom z parkovišť za poplatek 100 Kč na den. Poté se již pěšky přemisťujeme na naučnou stezku k Mechovému jezírku a okolo rašelinišť. Podstatná část stezky vede lesem a je zdarma. Při krásné procházce míjíme 5 sloupců s kalichem zasazeným mezi ně. Jde o kalich hořkosti a jedná se o pomník rejvízským obětem 1. světové války. Velice zajímavé místo, zejména pak svým umístěním a textem: Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče. Zpět k naučné stezce, kdy ta bezplatná část má 2,5 km, není nijak extra náročná, spíše jde o pěknou procházku. Zhruba v polovině narážíme na odbočku, která vede po dřevěném, oproti terénu zvýšeném, chodníku. A právě zde začínají ona rašeliniště a po cestě se dostáváme nejprve k pokladně, kde platíme vstupné 30 kaček za osobu a můžeme pokračovat dále. K Mechovému jezírku, tedy tomu velkému, jak se později dozvídáme, vede 0,5 km dlouhá cesta, během které můžeme pozorovat rašeliniště, tůňky a tůně, přírodní biotopy a zajímavé živočichy, jakými jsou například překrásné vážky, nebo také masožravé rostliny. Největším přírodním biotopem je pak samotné Mechové jezírko, spíše jezero. Jde o nejstarší rašeliniště na území Jeseníků a největší na Moravě a ve Slezsku, zde z něj můžeme pozorovat pouze část. Na první pohled černá hladina zaujme asi všechny, neboť tak trošku čekáme vodu průzračnou. Tmavou hladinu vytváří sama rašelina, jejíž vrstva dosahuje hloubky 3 metrů. Samy močály pak mají průměrnou hloubku necelých 2,5 metru, mohou však se vzedmout až ke 3 metrům. U jezírka je možnost posezení a pokud turisté dovolí, v klidu chvíli jen tak rozjímat, vnímat tu sílu přírody a čekat, zda se z nějakého křoviska nevynoří dinosaurus. Ano, tak to tady působí. Zvláštní místo. Vracíme se zpět na stezku, abychom okruh dokončili. O pár desítek metrů dále je menší, pojmenované jako Malé Mechové jezírko, které je podstatně hlubší, ovšem není veřejnosti přístupné. Pravděpodobně z důvodu okolních mokřadů a močálů. U parkoviště si dáváme párek v rohlíku za 35 kaček a domácí koláč, respektive kousek, který nás vyšel o desetikorunu levněji a můžeme pokračovat dále na východ od Jeseníku.

Zlaté Hory jsou velmi navštěvovaným a poutním městem. Osobně jsem o Zlatých Horách možná někdy něco slyšel, ale mnoho toho nebylo. A manželka i přes návštěvu Rejvízu v dětství vůbec nic. A přitom s našimi rodnými Krušnými horami toho má město společného poměrně dost. Od pradávna se zde totiž kutala ruda a další nerosty, v potoce se ve velkém rýžovalo zlato. Do dnešních dní tento fakt připomíná pořádání mistrovství světa v tomto odvětví. K samotnému zlatokopeckému skanzenu je cesta dobře značena, parkoviště zdarma a celý prostorný areál skanzenu je přístupný nonstop a světe div se, taktéž zdarma. Holt sem na východ ještě nedošla tak rozšířená disciplína čechů, jak jeden druhého co nejvíce okrást. Za mírný poplatek je pak možná návštěva historických replik budov, jakými jsou salaš, vodní mlýny nebo tavící pec, a to vše s výkladem. Nám postačilo projít si skanzen, budovy vidět z venčí nebo do nich nakouknout okny a o všem si přečíst na všudypřítomných informačních tabulích. Ne, že bychom byli škrti, ale jsme zde navečer a to už průvodce není k mání. I bez něj se tedy dozvídáme o tavící peci z let 1494 až 1555, jejíž přesná replika zde stojí, nebo o již zmíněných vodních mlýnech a jejich vzniku. Víte, kdy vodní mlýny vznikly? V 19. století? V tuto dobu byly běžné, ale jejich historie sahá dále. Do 15.? Do 13.? Nebo snad ještě dále? Existence vodních mlýnů je zaznamenána a doložena už ve 4. století. No prosím, valíme zraky. Je toho tady mnohem více a nemá smysl vše prozrazovat, vždyť by zde nečekalo žádné překvapení.

Posledním místem, kam se vydáváme, se nachází na česko-polské hranici. A není to žádná dálka, od skanzenu vzdušnou čarou možná pár stovek metrů. Polskými občany, ale i těmi českými věřícími, je město poměrně vyhledávané. A nad ním se tyčí Biskupská kupa. Nás zajímá, jelikož jsme bezvěrci, rozhledna na ní. Postavil ji kdo? Na rozhraní Česka a Polska? Ano správně, němci. Lépe řečeno němečtí turisté a výhled z ní je naprosto fantastický. Cesta k parkovišti i od něj je velmi dobře značená a pěší výstup je možný hned z několik míst a tedy s různou náročností. Rozhledna na Biskupské kupě je nejstarší rozhlednou v Jeseníkách a z ochozu ve výšce 18 metrů vidíme Hrubý i Nízký Jeseník, ale například také přilehlou část Polska. To už jsme ale unaveni a den se chýlí ke svému konci, proto zahajujeme sestup a nasedáme do auta.

Dnešek byl opět plný krásných zážitků a rozhodně stojí zato si zajet i do vzdálenějších míst od těch hlavních tahů a cílů. Tak tedy neseďme doma a pojďme ven.